Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2010)

Lidé, kteří mají tzv. absolutní sluch (tj. kteří spolehlivě rozpoznají resp. si za jakýchkoli okolností vyvodí či představí tón určité výšky) jsou obecně považováni za jaksi „nadanější“ než většina ostatních. Ovšem to platí jen z hlediska takříkajíc kulturního (navíc jaksi „úzce kulturního“, tedy v jistém smyslu redukujícího); z hlediska „přírody“ nebo „přirozenosti“, přesněji z hlediska evolučního, je absolutnost vnímání výšky tónu nevýhodou. (Vzpomínám na výklad švýcarského vědce v Berlíně 1993 o mravencích, kteří se orientují – i ve dne – podle polohy hvězdného nebe, protože mají ve svém „mozku-počítači“ hvězdnou mapu, která se ovšem opožďuje a je proto nepřesná, což je nicméně právě výhodou; lze také připomenout tzv. „fuzzi-logiku“ apod.) Zdá se, že v obecné perspektivě je jakási „tentativnost“ výhodnější než naprostá přesnost; ta zase může být účinnější za určitých zvláštních podmínek, nikoli však obecně.
(Písek, 100227-3.)

Anaxagorás (-500-428)

Nejsou od sebe odloučeny věci v jednom světě ani uťaty sekereou, ani teplo od chladna, ani chladno od tepla.
(Zl. B 8 ze Simplikia)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 94.)

Anaxagorás (-500-428)

Když se to takto rozloučilo, je nutno uznati, že všeho není o nic méně ani více – neboť není možno, aby bylo více než všechno -, ale že je všeho stále stejně.
(Zl. B 5 ze Simplikia)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 94.)

Anaxagorás (-500-428)

Viděním nezjevného je zjevné, jak praví Anaxagoras, kterého proto chválí Demokritos.
(Zl. B 21a ze Sexta.)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 95.)

Anaxagorás (-500-428)

Anaxagoras říká, že z toho, co se děje, nic se neděje osudem, nýbrž že je to prázdné jméno.
(Zl. A 66 z Alexandra.)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 95.)