Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Izaiáš ()

1Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, 2vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, 3pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k jeho oslavě.
(Ekum. překl., Iz 61, 1-3.)

Izaiáš ()

1Prozpěvuj, neplodná, kteráž nerodíš, zvučně prozpěvuj a prokřikni, kteráž ku porodu nepracuješ, nebo více bude synů opuštěné, nežli synů té, kteráž má muže, praví Hospodin. 2Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. 3Nebo napravo i nalevo se rozmůžeš, a símě tvé národy dědičně vládnouti bude, a města pustá osadí. 4Nebojž se, nebo nebudeš zahanbena, aniž se zapyřuj, nebo nebudeš v potupu uvedena; nýbrž na zahanbování, kteréž jsi snášela od mladosti své, zapomeneš, a na pohanění vdovství svého nezapomeneš více. 5Nebo manželem tvým bude Učinitel tvůj, jehož jméno Hospodin zástupů, a vykupitel tvůj Svatý Izraelský, Bohem vší země slouti bude. 6Nebo jako ženy propuštěné a v duchu sevřené povolá tě zase Hospodin, a jako ženy mladice, když v pohrdutí budeš, praví Bůh tvůj. 7Na maličkou chvilku poopustil jsem tě, ale v slitování převelikém shromáždím tě, 8V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupoitel tvůj Hospodin.
Iz 54, 1-8
(6630, Biblí svatá, pův. překlad Kral. 1579-1593, Kutná Hora 1940, str. 639-40.)

Izaiáš ()

11Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi národy.
(Ekum.překl., Iz 61, 11.)
Denn wie die Erde die Saat wachsen läßt und der Garten die Pflanzen hervorbringt, so bringt Gott, der Herr, Gerechtigkeit hervor und Ruhm vor allen Völkern.
(4981, Einheitsübersetzung, S. 866.)
11Sicut enim terra profert germen suum, et sicut hortus semen suum germinat, sic Dominus Deus germinabit iustitiam et laudem coram universis gentibus.
(6470, Vulgata, nova ed., p. 728.)

Vlastimil Vaněk (1982)

(syn. D. fraxinella PERS.)
Rutaceae – routovité
60-100 cm, VI.-VII.
V přírodě roste od střední Evropy přes celou Asii až po severní Čínu a Koreu. U nás se vyskytuje v teplých stepních oblastech jižní Moravy na vápencovém podkladě.
Tvoří vzpřímené keříky pevných většinou nevětvených lodyh, které jsou olistěné tuhými lichozpeřenými listy. Lodyhy jsou zakončeny vzdušnými hrozny květů, které jsou pětičetné a jejichž plátky jsou u růžových kultivarů červeně žilkované. Význačné jsou též dlouhé tyčinky, vyčnívající daleko z květu. Celá rostlina silně aromaticky voní, zvláště za teplých dnů.
Daří se nejlépe v živné propustné vápenité půdě. Stanoviště má být slunné a teplé. Rostliny snášejí značné sucho. Starší rostliny špatně snášejí přesazování.
Třemdavy jsou pěkné jako menší solitéry. Dále jsou velmi vhodnou součástí přírodních, zvláště stepních partií, společně s travinami, eremurusy, levandulemi, šalvěji apod. Mají dlouhou životnost. Vysazují se na vzdálenost 60 cm.
Množí se semenem, které se vysévá nejlépe hned po dozrání. Mladé rostliny se dopěstují v květináčích. Semenáče mají poměrně dlouhý vývoj a kvetou většinou až po třech až čtyřech letech. V příznivých podmínkách se samovolně rozsemeňují. Chceme-li sklidit semeno, musíme semeníky hlídat, protože ihned po dozrání rychle pukají a semeno vymršťují.
Kultivar ´Albiflorus´ má květy čistě bílé, bez žilkování.
(….,Trvalky. Stát. zem. nakl., Praha 1982, str. 142; barev. foto na str. 143.)