Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Kazatel ()

4Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest podnět k závisti jdněch k druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
Kaz 4, 4
(6630, Biblí sv. podle vyd. 1579-93, Kutná Hora 1940, SZ str. 588.)

Kazatel ()

5Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají jaké odplaty, protože v zapomenutí přišla památka jejich. 6Anobrž i milování jejich, i závist jejich zahynula, a již více neznají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
Kaz 9, 5-6
(6630, Biblí sv. podle vyd. 1579-93, Kutná Hora 1940, SZ str. 592.)

Kazatel ()

7,8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
8 Melior est finis negotii quam principium, melior est patiens arrogante.
Počátek Izaiáš 41,26
26 Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.
26 Quis annuntiavit ab exordio, ut sciamus,
et a principio, ut dicamus: „ Iustum est “?
Non est neque annuntians neque praedicens
neque audiens sermones vestros.
Počátek a budoucí Izaiáš 46,10
46,10 Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li [co, ] rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím.
10 Annuntians ab exordio novissimum
et ab initio, quae necdum facta sunt,
dicens: „ Consilium meum stabit,
et omnem voluntatem meam faciam “.

Pavel Kouba (1992)

Ve své knize Sein, Wahrheit, Welt (1958) se Fink pokusil rozvinout nový pojem fenomenalisty, která by nebyla vázána jen na lidský subjekt. Zjevování nelze od jsoucna oddělit, je výkonem jeho bytí; není možné uvažovat o jsoucnu, které nejprve jest, a teprve potom se jeví. Základem takové=ho zjevování není žádná nitrosvětská realita, ani představující subjekt, ale ani vyskytující se věc; zjevování v tomto smyslu (Vorschein) je rovněž třeba myslet ze světa, světa jakožto krajiny rozdílů, do níž jednotlivé jsoucno vchází, v níž se projevuje, zviditelňuje a ukazuje jiným jsoucnům. Zjevnost člověku, lidskému představování a poznávání (Anschein) je pouze jedním modem fenomenality, který vzhledem k prvnímu modu není nutný. Obojímu typu jevení však předchází svět, tj. krajina situace, která věci a lidi spojuje i odděluje, která každému jsoucnu „dává prostor a nechává čas“. Pohyb zjevování se odbývá v prostoro-času světa, který objímá jak jasnou sféru individuace, tak temnou noc beztvarého základu, do níž jsoucno opět zapadá.
Základními kategoriemi tohoto kosmologického pojetí světa se zabývá již jedna z Finkových prvních poválečných prací, ...
(Finkova fenomenologie světa, in: 6682, Eugen Fink, Oáza štěstí, 1992, str. 58.)