Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2009)

Jeden ze způsobů tzv. zpředmětňování něčeho, co není pouhým předmětem (tedy třeba nějaké „události“), je přesouvání všeho, co již pominulo nebo k čemu ještě nedošlo, do jakési abstraktní „přítomnosti“. Když tento způsob „zpřítomňování“ něčeho „bylého“ (nebo „budého“) do naší přítomnosti pečlivěji přezkoumáme, zjistíme, že ve skutečnosti naopak přesouváme svou vlastní přítomnost do různých jiných „aktuálních přítomností“ toho dění, té události, kterou tak „zpředmětňujeme“. Klasickým způsobem to v raných dobách filosofie provedl Zénón Elejský, když vypracoval onen známý argument, že šíp, o kterém máme – podle svědectví smyslů – dojem, že letí, musí proletět řadou bodů, a na každém z nich musí „být“, tj. stát (ergo bez pohybu). Dnes však astronomové a zejména astrofyzici dělají naprosto totéž, jen za použití nesrovnatelně sofistikovanějších prostředků. Za pomoci nejen obrovských dalekohledů, ale přístrojů, schopných analyzovat světlo, které člověk vůbec nemůže vidět, se v mysli přesouvají do minulosti vzdálené nejen miliony, ale dokonce miliardy let. A na základě takřka „zanedbatelných“ empirických „dat“ konstruují dávno již neexistující vesmírné objekty a procesy, a narativně je zpracovávají do jakýchsi „událostí“, jež začleňují k jiným událostem tak, že jim z toho nakonec v myšlenkách povstává jakási „historie“ celého Vesmíru. Ovšem tato „historie“ je redukována jen na „vnější“ stránku toho, co se dělo, ba možné jen na tu stránku, kterou se podařilo „zpředmětnit“, neboť mnohé se stále ještě zpředmětnit nezdařilo. A tak se tito odborníci pokoušejí zkonstruovat „běh kosmického času“, ovšem času tak zpředmětněného, že je převeden na časovou škálu, kterou jsme si sami vymysleli.
(Písek, 090421-1.)

Kazatel ()

4Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest podnět k závisti jdněch k druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
Kaz 4, 4
(6630, Biblí sv. podle vyd. 1579-93, Kutná Hora 1940, SZ str. 588.)

Kazatel ()

5Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají jaké odplaty, protože v zapomenutí přišla památka jejich. 6Anobrž i milování jejich, i závist jejich zahynula, a již více neznají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
Kaz 9, 5-6
(6630, Biblí sv. podle vyd. 1579-93, Kutná Hora 1940, SZ str. 592.)

Kazatel ()

7,8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
8 Melior est finis negotii quam principium, melior est patiens arrogante.
Počátek Izaiáš 41,26
26 Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.
26 Quis annuntiavit ab exordio, ut sciamus,
et a principio, ut dicamus: „ Iustum est “?
Non est neque annuntians neque praedicens
neque audiens sermones vestros.
Počátek a budoucí Izaiáš 46,10
46,10 Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li [co, ] rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím.
10 Annuntians ab exordio novissimum
et ab initio, quae necdum facta sunt,
dicens: „ Consilium meum stabit,
et omnem voluntatem meam faciam “.