Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Platón (-774)

Viz tedy, zdali může, když to s ním tak je, státi nebo se pohybovati.
A proč by ne?
Protože kdyby se pohybovalo, buď by měnilo svou polohu nebo by se přejinačovalo; to jsou totiž jediné druhy pohybu.
Ano.
Ale kdyby se jedno přejinačovalo samo proti sobě, není asi možno, aby to ještě bylo jedno.
To není možné.
Tedy přejinačováním se nepohybuje.
Je viděti, že ne.
Ale zdali pak změnou polohy?
Snad.
Nuže kdyby jedno měnilo svou polohu, buď by se otáčelo na témž místě kolem dokola nebo by přecházelo z místa na místo.
Nutně.
Jistě pak při otáčení musí míti nějaký střed a zase jiné své části, které se pohybuje kolem toho středu; ale /21/ co nemůže mít ani střed ani části, jakým způsobem by se toto mohlo kdy otočiti kolem svého středu?
Žádným.
Ale snad tedy mění své místo a hned se dostává sem hned tam a takto se pohybuje?
Jinak to není.
Nuže zdali pak se neukázalo, že mu je nemožné býti někde v něčem?
Ano.
A zdali není ještě nemožnější, aby se tam dostávalo?
Nerozumím proč.
Jestliže se něco do něčeho dostává, je jistě nutné, aby to v tom ještě nebylo, když se tam teprve dostává, a zase aby to již nebylo zcela vně toho, když se již do toho dostává.
To je nutné.
Jestliže tedy ...
(1008, Parmenides, př. Fr. Novotný, Praha 1936, str. 20.)

Platón (-774)

... Či nevidíš, jak těžký úkol přikazuješ? Věru, kdyby nás bylo více, nebylo by vhodné toho od něho žádati, neboť nesluší takové věci vykládati před množstvím lidí, zvláště když je člověk v takovém věku; neboť lidé nevědí, že bez tohoto procházení tím vším a bez toho bloudění není možno, aby se člověk setkal s pravdou a nabyl rozumového poznání. Já tedy, Parmenide, prosím spolu se Sokratem, ...
(1008, Parmenides, př. Fr. Novotný, Praha 1936, str. 17.)

Platón (-774)

Není tedy dobré příčinou všeho, nýbrž jest příčinou toho, co jest v dobrém stavu, zlého však není příčinou.
Docela správně.
Tedy ani bůh, protože jest dobrý, nemůže býti příčinou všeho, jak se většinou říká, nýbrž jest příčinou jen málo věcí na světě, kdežto u většiny není příčinou; vždyť máme mnohem méně dobrého než zlého, a kdežto při dobrém nesmíme přičítati příčinu nikomu jinému, při zlém jest hledati nějaké jiné příčiny a ne boha.
Jistou pravdu díš, jak se mi zdá.
Nesmíme tedy věřiti ani Homerovi ani jinému básníku, když si bez rozmyslu činí tuto nesprávnou představu o bozích a praví
... ... ... (viz dále – citace)
(0612, Ústava, př. Fr. Novotný, Praha 1921, str. 96 – .)

Platón (-774)

Host Při naší obraně bude nám nutno podrobit zkoušení nauku otce Parmenida a násilně dokazovat, že nejsoucno v jistém smyslu jest, a naopak zase že jsoucno jakýmsi způsobem není.
(Sofistes, př. Fr. Novotný, Spisy 1, Praha 2003, str. 370 – 241d.)

Platón (-427-347)

… Jest tedy nejprve třeba poznati pravdu o přirozenosti božské a lidské duše pozorováním jejích stavů i výkonů; počátek důkazu je tento.
Veškerá duše je nesmrtelná. Neboť co se stále pohybuje, je nesmrtelné; co však pohybuje něčím jiným a jest pohybováno od něčeho jiného, to má ustání pohybu a tím i ustání života. Jediné to, co pohybuje samo sebe, nikdy se nepřestává pohybovat, protože neopouští samo sebe, nýbrž toto jest i všem jiným věcem, které se pohybují, zdrojem a počátkem pohybu. Počátek však je bez vzniku. Neboť všechno, co vzniká, musí vznikati z počátku, ale on sám nevzniká z ničeho; neboť kdyby počátek z něčeho vznikal, již by to nevznikal počátek. Když pak je bez vzniku, musí být i bez zániku. Vždyť kdyby zhynul počátek, nikdy ani sám z něčeho nevznikne ani nic jiného z něho, jestliže mají všechny věci vznikati z počátku. Takto tedy je počátkem pohybu to, co pohybuje sama sebe. Toto pak nemůže ani /35/ zanikati, ani vznikati, sice by musilo veškeré nebe i veškerá země spadnouti v jedno a zastavit se a již by neměly odkud znova dostati pohyb a vznik. Když pak se ukázalo nesmrtelným, co se pohybuje samo od sebe, nebudeme se ostýchati říci, že právě to je podstata a smysl duše. Neboť každé tělo, kterému se dostává pohybu zvenku, je bezduché, kterému však zevnitř, samému ze sebe, oduševněné, protože toto je přirozenost duše; je-li však tomu tak, že není nic jiného, co by pohybovalo samo sebe, než duše, pak je nutně duše jsoucno nevzniklé a nesmrtelné.
Nuže o její nesmrtelnosti dost; o její pak způsobě jest promluviti takto. Jaké to je jsoucno, je veskrze věc božského a dlouhého výkladu, ale čemu se podobá, na to stačí výklad lidský a kratší; mluvme tedy tímto způsobem. …
(7121, Faidros, přel. Fr. Novotný, Praha 31993, s. 34-35.)