LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Aristotelés (-384-324)

Všechno jest buď jenom ve skutečnosti nebo v možnosti, nebo jest v možnosti i ve skutečnosti, buď jako /287/ určité jsoucno nebo kolikost anebo některá kategorie. Není však pohybu mimo věci; neboť se vždy mění podle kategorií jsoucna a není nic společného nad věcmi, co by nebylo v některé kategorii.Všechno však náleží všemu dvojím způsobem, na příklad něco určitého; buď je to jako tvar nebo jako zbavenost. A podle jakosti jest jedno bílé, druhé černé, podle kolikosti jedno úplné, druhé kusé, a podle místního pohybu jedno jest nahoře, druhé dole, nebo je lehké a těžké. Je tedy tolik druhů pohybu a změny, kolik je druhů jsoucna.
Poněvadž se pak všechno v každém rodu dělí podle možnosti a skutečnosti, nazývám uskutečňování možného jako takového pohybem. Že je to vymezení správné, vyplývá z další úvahy. Tehdy se staví, když vystavitelné, pokud je jako takové pojímáme, jest ve skutečnosti, a tj. stavění.. Totéž platí o učení, léčení, válení, kráčení, skákání, stárnutí a zrání. Pohyb se vyskytuje teprve tehdy, když se uskutečňuje možné, ne dříve a ne později. Tedy pohyb není nic jiného než uskutečňování možného jsoucna, když jako skutečné jsoucno jest činné, a to ne pokud je již určitým podmětem, nýbrž teprve, pokud je pohybu schopné. Tím „pokud“ rozumím toto: Kov jest v možnosti sochou. Ale přece skutečnost kovu, pokud jest kovem, není pohybem. Neboť býti kovem a býti určitou možností není totéž. Kldyby to totiž prostě pojmově bylo totéž, byla by skutečnost kovu pohybem. Ale není to totéž, jak je zjevno u protiv. Neboť moc býti zdráv a moci býti nemocen není totéž; vždyť pak by bylo totéž býti zdráv a býti nemocen. Jest však tentýž a jeden podklad, který jest zdráv a nemocen, ať již je to nějaká vlhkost nebo krev.
Ježto to tedy není totéž, jako není totéž barva a viditelné, jest uskutečňování možného jako možného pohy/288/bem. Je tedy zjevno, že pohyb je právěto uskutečňování a že začíná tehdy, když se něco uskutečňuje, ne dříve a ne později. Neboť …
(0176, Metafysika, přel. Ant. Kříž, Praha 1946, str. 287-89 – XI, 9 – 1065b-1066a.)

Aristotelés (-384-324)

…
Že se pohyb zdá býti něčím neurčitým, pochází odtud, že jej nelze popkládat ani za možnost, ani za skutečnost. Co může býti kolikostí, nemusí se pohybovati, a co skutečně kolikostí jest, nepohybuje se, a pohyb se zdá sice býti skutečností, ale nedokončenou, poněvadž možné, jehož jest uskutečňováním, jest ještě nedokončeno. A proto je obtížno vystihnouti, co pohyb jest. Neboť je nutno pokládat jej buď za zbavenost nebo za možnost anebo za prostou skutečnost, ale to vše se zdá nepřijatelné. /289/ Zbývá tedy jenom určení, jež jsme uvedli, že pohyb jest skutečností a neskutečností ve smyslu, jak o tom bylo pojednáno nahoře, a jejž je sice těžko pochopiti, ale přesto je možný.
Je také zjevno, že pohyb jest v tom, co jest pohybováno. Neboť jest jeho skutečností, jež pochází od toho, co je skutečně schopno pohybovati; a skutečnost tohoto činitele, schopného pohybovati, není jiná. Neboť pohyb musí býti uskutečňováním obou.
(0176, Metafysika, přel. Ant. Kříž, Praha 1946, str. 287-89 – XI, 9 – 1065b-1066a.)

Platón (-774)

Host: Nuže, když jsme přijali myšlenku, že i rody jsoucen jsou k sobě vespolek hledíc k míšení v témže poměru, jistě musí postupovat ve svých úvahách s jistým věděním, kdo chce správně ukázati, které rody jsoucen s kterými se shodují a které se mezi sebou nesnášejí. A dále také, zdali jsou některé, které procházejí všemi a udržují je pohromadě, takže se mohou směšovati, a naopak zase při rozdělování, zdali některé jiné procházejí celky a jsou příčinou rozdělení.
Theait. Ano, jak by k tomu nebylo třeba vědění, a to snad skoro největšího?
Host: Nuže, kterým jménem nazveme, Theaitéte, zase toto vědění? Či jsme, proboha, nepozorovaně vpadli do vědění lidí svobodných a stalo se nám, že hledajíce sofistu jsme napřed nalezli filosofa?
Theait. Jak to myslíš?
Host: Rozdělovati jsoucna podle rodů a ani nepokládati tutéž ideu za jinou ani jinou za tutéž, zdalipak neřekneme, že to je věc dialektického vědění?
Theait. Ano, řekneme.
Host: Kdo je schopen to dělati, ten zajisté dostatečně rozpoznává jednu ideu prostupující všude množstvím věcí, z nichž /388/ jedna každá trvá odděleně, i mnoho idejí vespolek různých, jež jsou zvenku od jedné objímány, a zase jednu, jak procházejíc množstvím celků je sloučena v jednotu, a mnohé docela oddělené zvlášť. V tom záleží umění rozeznávati podle rodu jsoucna, jak se jednotlivé věci mohou slučovati a jak ne.
Theiat. Ovšemže ano.
Host: Avšak zajisté tu dialektickou schopnost nedáš, jak myslím, jinému než tomu, kdo čistě a spravedlivě filosofuje.
Theait. Jak by se mohla dát někomu jinému?
Host: Tedy na takovémto asi místě nalezneme filosofa, i nyní i později, budeme-li ho hledat; je sice těžké uvidět zřetelně i toho, ale obtíž sofistova je jiného způsobu nežli obtíž tohoto
Theiat. Jak?
Host: Onen ubíhá do temnosti nejsoucna, cvikem jí dosahuje a pro temnotu místa je těžko ho zpozorovati. Je tomu tak?
Theait. Podobá se.
Host: Avšak filosof se ve svých úvahách stále stýká s ideou jsoucna, a tu zase pro světlost té oblasti není nikterak snadno ho spatřiti; neboť duševní zrak obyčejných lidí nedovede vydržeti pohled na to, co je božské.
253b – 254 b
(Sofistés, přel. Fr. Novotný, in: Spisy sv. I, Praha 2003, str. 387-88.)