LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Ladislav Hejdánek (2008)

V jednom dochovaném rukou psaném listu se dochovalo Rádlovo možná trochu překvapivé vyjádření o „morálním řádu“: Rádl v něm říká, že „tento morální řád má však osud horší než vrabci na střeše“. (Informaci přebírám z připravované disertace Tomáše Hermanna, kde je list citován v sedmé kapitole.) Tento výrok Rádl evidentně do textu Útěchy nezařadil, ale stojí po mém soudu za to se zamyslet nad tím, proč to vůbec takto napsal. Určitě šlo o důraz na to, že „zvnějšku“ a tedy „po povrchu“ pozorováno by se mohlo zdát, že ten „morální řád“ vlastně ani jako by nebyl, nemá žádnou „váhu“ ani „sílu“, kterou by se prosazoval. Možná, že se později Rádlovi zdálo zmíněné přirovnání k vrabcům na střeše nepřípadné; ono jistě nepřípadné je, např. proto, že vrabci jsou „jsoucna“, kdežto morální řád je to, co „být má“, nikoli to, co „je“.Ale to by se dalo říci i o těch „bílých ptácích“ z poslední kapitoly. Možná, že ti „bílí ptáci“ se stali náhradou těch „vrabců“ na střeše: Rádl zdůraznil, že nejsou doma na jezeře, ale u královny všech bílých ptáků (zřejmě by právě tento moment bylo jen velmi těžko možno zachovat nebo jen naznačit v případě vrabců). No, zdá se, že to srovnání otvírá celou řadu otázek, které by nás možná ani nenapadly, kdyby nebylo toho do Útěchy nezařazeného listu.
(Písek, 080407-1.)

Sirach ()

30Neodporúj pravdě nižádným obyčejem, a za klam svého neumění styď se. … 33 Až do smrti zasazúj se o pravdu, a Pán Bůh bojovati bude za tebe.
Sirach, 4, 30-31
(7437, Apokryfy, překlad Kralických, Praha 1952, str. 220.)

Sirach ()

20Nesnadnějších věcí nad chopnost svou nezpytuj nesmyslně, a k čemuž nepostačuje síla tvá, toho nevyhledávej nemoudře. 21Cožť poručeno, o tom přemyšlúj pobožně; není zajisté potřebí tobě skrytých věcí očima spatřovati. 22Zbytečnými řečmi svými daremně se nezaměstknáv ej. 23Neboť více ukázáno jest, nežli rozum lidský chopit může.
Sirach, 3, 20-23
(7437, Apokryfy, překlad Kralických, Praha 1952, str. 218.)

Emanuel Rádl (?1941)

Lidé jsou bytosti, kde tělo a instinkty jsou služebníky morálního řádu. Morální řád jest mimo lidi; není to vlastnost, neleží v mozku, nýbrž vede, přikazuje, žádá, organizuje. Víme na př. jistě, že má být spravedlnost, čest, láska, krása; toužíme po nich a v životě bychom je rádi prováděli. To jest morální řád; pochází odjinud než z tohoto světa, ale lidé nemohou jinak než na tomto světě morální řád provádět. A proto pořád žádají čest, chválí spravedlnost, mají lidi rádi. Tento morální řád má však osud horší než vrabci na střeše.
„instinkty“ nahrazeno za škrtnuté „animální výkony“ (pozn. Tomáše Hermanna.)
(samostatný rukou psaný list z pozůstalosti – převzato z disis. Tomáše Hermanna:
Příloha 4; Archiv Akademie věd, fond Emanuel Rádl, sg. III.g, i.č. 218, fragment.)

Sirach ()

30Moudrosti skryté a pokladu zakopaného, jaký jest užitek obojího? 31Lepší jest člověk, kterýž skrývá nemoudrost svou, nežli ten člověk, který skrývá moudrost svou.
Sirach, 20, 30-31
(7437, Apokryfy, překlad Kralických, Praha 1952, str. 234.)