Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Naděje
Sofoklés
(-497/6 - 406/5)
Déianeira
Nic nevím, trnu však, zda se ukáže,že velké zlo mi vzešlo z blahé naděje.
(Trachíňanky, in: Tragédie, Svoboda, Praha 1975, s. 431.)
- – -Pěstounka
Tak tomu je – a kdo v dva dni neb ještě víczde doufá s jistotou, ten pošetilý je.Vždyť nikdo nemá z nás dřív zítřek zaručen,než dokončíme šťastně dnešní den a noc.
(Trachíňanky, in: Tragédie, Svoboda, Praha 1975, s. 442.)
vznik lístku: září 2003
Mínění a jistota
Sofoklés
(-497/6-406/5)
Lichás
Já říkal: z doslechu! To není jedno říctjen mínění, neb mít v čem plnou jistotu.
(Trachíňanky, in: Tragédie, Svoboda, Praha 1975, s. 421.)
- – -
Náčelnice sboru
Máš znát to podle skutku: mít jen domnění,že znáš cos, liché je, než to vyzkoumáš.
(Trachíňanky, in: Tragédie, Svoboda, Praha 1975, s. 427.) 03-09
vznik lístku: září 2003
Žijící
Sofoklés
(-497/6 - 406/5)
Odysseus
Já neznám nikoho, však lítost cítím přecs tím ubožákem, i když je můj protivník,že pohroma tak zlá se snesla na něho -mám v mysli stejně osud jeho jako svůj,neb vidím: všichni my, co žijem, nejsme nic,než liché přeludy a jenom prázdný stín.
(Aiás, in: Tragédie, Svoboda, Praha 1975, s. 467.)
vznik lístku: září 2003
Živé a před-živé
Ladislav Hejdánek
(2015)
Mezi skutečnostmi živými a neživými obvykle snadno rozlišujeme, ale některé skutečnosti se nám nejeví jako neživé, i když s uznáním jejich živosti (živoucnosti) máme trochu problém. Tak je tomu třeba v případě řek, říček, potoků a studánek, ale jindy v případě hor a velehor, skalních útvarů a také pohoří, atd. (našli bychom takových příkladů celou řadu). Odedávna měli lidé tendenci jim připisovat spíše oživenost než živost, a přimýšleli si k nim jakési živé bytosti, které jim jakoby vládly a které by v nich byly jaksi „doma“. Výsledkem bylo nakonec to, že i tam, kde na první pohled šlo o proměnlivou mnohost (jako třeba v krajině, v lesích a hájích apod.), lidé k ní přimýšleli nejrůznější zvláštní živé bytosti, které v nich také nacházely svůj domov. Protože tak lidé postupovali již od pradávna, nelze se divit jednak tomu, že za živé považovali např. planety i měsíc, vůbec hvězdy a někdy dokonce celý svět, univerzum, avšak ani tomu, že prvním řeckým myslitelům, kteří bojovně ve jménu logu protestovali proti mýtům (jako povídačkám) a brzo po zahájení prvních kritických filosofických kroků neváhali zpochybnit nebo alespoň zrelativizovat život vůbec, zejména tím, že oživenost, živoucnost začali chápat jako až něco sekundárního, druhotného, co povstalo z něčeho původnějšího, neoživeného a neživého.
(Písek, 150406-1.)
vznik lístku: duben 2015