Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Xenofanés (-IV.st.)

Vždyť přece u Homéra se nejprve učili všichni. (Zl. B 10 z Herodiana.)
Všechno to bohům v básních svých Homér a Hesiod přiřkli,
všechno to, cokoli zdá se být u lidí hříchemn a hanbou,
krást i cizoložit a navzájem podvádět sebe. (Zl. B 11 ze Sexta.)
Než lidé myslí o bozích, že rodí se,
lidské že mají šaty a hlas i postavu lidskou. (Zl. B 14 z Klementa.)
Aithiopové svým bohům nos tupý a černou pleť přiřkli,
Thrákové svým oči modré a vlasy dávají rusé. (Zl. B 16 z Klementa.)
Kdyby však voli a lvi a koně též dostali ruce
anebo uměli kreslit i vyrábět tak jako lidé,
koně by podobné koňům a voli podobné volů
kreslili podoby bohů a právě taková těla
jejich by robili, jakou i sami postavu mají. (Zl. B 15 z Klementa.)

(0170, Zlomky předsokrat. myslitelů, př. K.Svoboda, Praha 1944, S. 39.)

Xenofanés (-IV.st.)

Jeden jest bůh mezi bohy a lidmi největší, který
smrtelníkům ni tělem ni myslí podoben není.
Celý on vidí, celý též myslí, celý též slyší,
na témže místě stále on zůstává, aniž se pohne;
nijak mu nesluší, aby snad přecházel tam nebo onam.
Beze vší námahy všechno on koná myšlenkou ducha.
(Zl. B 23, 24, 26 a 25 z Klementa, Sexta a Simplikia.)

Žádný nespatřil člověk a žádný nebude vědět
o bozích nic a o všem, co vykládám tuto.
Byť snad i náhodou vyřkl, co zcela je zdařilé, přece
sám o tom vpravdě neví; tak na všem spočívá zdání.
(Zl. B 34 ze Sexta a z Plutarcha.)

Bozi neukázali vše z počátku smrtelným lidem;
ti však hledati musí a časem naleznou lepší.
(Zl. B 18 ze Stobaia.)

Xenofanes pravil, že jsou stejně bezbožní ti,
kdo říkají, že bozi vznikli, jako ti, kdo říkají,
že zemřeli; neboť v obojím případě se děje,
že někdy bozi nejsou.
(Zl. A 12 z Aristotela.)

Xenofanes, jenž ... uznával jedinou podstatu,
nic nevysvětlil ..., nýbrž, maje zření k celému
vesmíru, říká, že jedno jest bohem.
(Zl. A 30 z Aristotela.)

(0170, Zlomky předsokrat. myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, S. 39-41.)

Xenofanés (-IV.st.)

Vždyť přece u Homéra se nejprve učili všichni. (Zl. B 10 z Herodiana.)
Všechno to bohům v básních svých Homér a Hesiod přiřkli,
všechno to, cokoli zdá se být u lidí hříchemn a hanbou,
krást i cizoložit a navzájem podvádět sebe. (Zl. B 11 ze Sexta.)
Než lidé myslí o bozích, že rodí se,
lidské že mají šaty a hlas i postavu lidskou. (Zl. B 14 z Klementa.)
Aithiopové svým bohům nos tupý a černou pleť přiřkli,
Thrákové svým oči modré a vlasy dávají rusé. (Zl. B 16 z Klementa.)
Kdyby však voli a lvi a koně též dostali ruce
anebo uměli kreslit i vyrábět tak jako lidé,
koně by podobné koňům a voli podobné volů
kreslili podoby bohů a právě taková těla
jejich by robili, jakou i sami postavu mají. (Zl. B 15 z Klementa.)

(0170, Zlomky předsokrat. myslitelů, př. K.Svoboda, Praha 1944, S. 39.)

Oldřich Bureš (1965)

Původ: Pralesy jižní Ameriky, Brazilie, Venezuela.
Popis: Šplhavý keřík s poměrně velikými, špičatě vejčitými, zvlněnými listy; květ je nevýrazný, žlutavý, trubkovitý, pěticípý. Co však je ozdobou rostliny a mylně pokládáno za květ, jsou krásné fialové listeny srdčitého tvaru-
Umístění: V mírně teplém pokoji na plném slunci.V létě nejlépe před oknem nebo na zahradě na výsluní, kde ji zapustíme do země i s kořenáčem.
Přezimování: Na jasném místě v pokoji s teplotou 12 až 15° C, kam ji přeneseme na podzim, před příchodem mrazů. Na zimu ztrácí listy.
Zálivka: V létě velmi mnoho, v zimě jen nepatrně, neboť bezlistá rostlina neodpařuje vodu.
Přesazování: Koncem března rostlinu přesadíme do směsi listovky, rašeliny a písku, s dobrou drenáží, větévky značně zkrátíme a postavíme ji pak na slunné místo.
Hnojení: Od začátku růstu až do podzimu každý týden.
Jiné poznámky: Kvete jen na plném slunci, v deštivém létě narostou jen listy. Množí se řízky, v bytě ji však množit nelze.
Tato v květinových síních celkem vzácně se vyskytující květina je krásným dárkem, zejména B. glabra varieta sanderiana s purpurově fialovými listeny. Znamenitě se hodí k popnutí stěn zimní zahrady nebo vytápěné verandy či rozšířeného okna přeměněného na malý skleníček. Původní druh má listeny světlefialové barvy, je však odolnější než purpurová varieta. V chladném a deštivém létě však Bougainvillea selže, neboť v nedostatečných světelných podmínkách se listeny nevybarví. Neúspěch v některém roce není tedy důvodem k ztrátě trpělivosti. Rostliny pěstěné v zahradě vyzrávají lépe, je však nutno přenést je na podzim včas do místnosti, protože Bougainvillea je velmi citlivá na chladno.
(2579, Pěstujeme pokojové květiny, Praha 1965, str. 100 + černobílé foto.)