Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Tomáš Garrigue Masaryk ()

… A právě za to Kantovi jsem / vděčen, že mně ukázal, jak to naše myšlení je věc, ne věc, ale práce komplikovaná, a práce skutečně jemná. Nesouhlasím s ním, ale právě před tím jeho synthetismem mám respekt; už jsem se k tomu přiznal a opakuji to. Čtenář vůbec nesmí myslit, že toho, s čím nesouhlasím, vůbec necením anebo že to zavrhuji naprosto. Ne – prostě nesouhlasím. A tak nesouhlasím ani s Kantovou synthesí, nesouhlasím s ní, ačkoli právě jí mnohému jsem se naučil. Že tu i tam užívám ostřejšího výrazu, to neplatí tomu, s nímž nesouhlasím, nýbrž věci a – vlastní slabosti. I v tom moderním lese, když jdou lidé sami a v noci, tak si hvízdají, a když o pařez nebo o nějakou větev klopýtnou, tož si zahřeší – však to známe…
(…., Moderní člověk a náboženství, Praha 1934, s. 110-11.)

Anaxagorás (-500-428)

Nejsou od sebe odloučeny věci v jednom světě ani uťaty sekereou, ani teplo od chladna, ani chladno od tepla.
(Zl. B 8 ze Simplikia)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 94.)

Anaxagorás (-500-428)

Když se to takto rozloučilo, je nutno uznati, že všeho není o nic méně ani více – neboť není možno, aby bylo více než všechno -, ale že je všeho stále stejně.
(Zl. B 5 ze Simplikia)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 94.)

Anaxagorás (-500-428)

Viděním nezjevného je zjevné, jak praví Anaxagoras, kterého proto chválí Demokritos.
(Zl. B 21a ze Sexta.)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 95.)

Anaxagorás (-500-428)

Anaxagoras říká, že z toho, co se děje, nic se neděje osudem, nýbrž že je to prázdné jméno.
(Zl. A 66 z Alexandra.)
(0170, Zlomky předsokratovských myslitelů, př. K. Svoboda, Praha 1944, s. 95.)