Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Homér ()

(bůh přichází jako noc)
… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Homér ()

(bůh přichází jako noc)
Těmito slovy se modlil, jej vyslyšel Apollón Foibos.
Sestoupil z olympských výšin a kráčel rozezlen v srdci,
na plecích luk měl a toulec, jenž na obou koncích byl krytý.
Na plecích rozhněvaného hned šípy začaly řinčet,
kdykoli sám se pohnul. Bůh přicházel podoben noci.
Nato opiodál lodí si sedl, pak vypustil střelu.
Strašný se rozlehl zvuk, jak vystřelil stříbrným lukem.
( , Ílias, př. Rud.Mertlík, Odeon, Praha 91980, v Odeonu 1, str. 8.)
Adventus (přicházení) Homér
… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Homér ()

… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Ladislav Hejdánek (2012)

Akce (tj. každá skutečná akce) je nutně akcí nějakého subjektu (bez ohledu na to, že její příslušný subjekt může být nějak zapojen jakožto sub-subjekt do nějakého super-subjektu, kterým však zásadně nemůže být žádný „kolektiv“ – tam jde o zcela odlišné způsoby zapojování). Každý subjekt je čímsi zcela novým, i když je v něčem jiném analogický (až do zdánlivě naprosté podobnosti), a proto má svůj vlastní, v něčem naprosto jedinečný „počátek“. Každá jeho akce má také svůj počátek, o to právě v něm, tedy nikoli tak, že by byla v tomto svém vlastním počátku tak jedinečná, až by v něm byla na onom subjektu nezávislá. Jeden a tentýž subjekt může být (může se stát) počátkem více, ba celé řady a dokonce různých akcí, tj. může jakoby „generovat“ více počátků takových ne zcela samostatných a nezávislých akcí. Každá akce tedy může být přiřazena k příslušnému subjektu, zatímco žádný „subjekt“ nemůže být odvozován od řádného jiného subjektu. Akce různých subjektů se sice mohou navzájem podobat (a to často vede k mylnému pohledu na jejich výskyt a hromadění jako k čemusi pravidelnému a „zákonitému“), ale samy subjekty, ač se sobě někdy také mohou nápadně podobat, jsou vždycky jedinečné (a samostatné), protože mají svůj „počátek“ (rovněž jedinečný a samostatný), jímž se od jiných, třeba velmi podobných, „principiálně“ odlišují.
(Písek, 120227-3.)

Jan Patočka (197.)

... Že Masaryk nejednal jen za sebe, nýbrž v daleko širším kontextu, to souvisí s tím, že každý z nás může jednání sám začít, ale nikdy je nemůže sám dokončit, musí apelovat na druhé, apelovat na něco v nich, na co se apelovat dá. To je smysl Masarykovy orientace na základě jeho analýzy české historie a na základě jeho pojetí dějin.
(Diskuse ad: Česká filosofie mezi dvěma válkami – in: 6748, Masaryk (samizdatový soubor), Praha 1979, str. 327.)