Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Homér ()

Těmito slovy se modlil, jej vyslyšel Apollón Foibos.
Sestoupil z olympských výšin a kráčel rozezlen v srdci,
na plecích luk měl a toulec, jenž na obou koncích byl krytý.
Na plecích rozhněvaného hned šípy začaly řinčet,
kdykoli sám se pohnul. Bůh přicházel podoben noci.
Nato opiodál lodí si sedl, pak vypustil střelu.
Strašný se rozlehl zvuk, jak vystřelil stříbrným lukem.
( , Ílias, př. Rud.Mertlík, Odeon, Praha 91980, v Odeonu 1, str. 8.)

Homér ()

(bůh přichází jako noc)
… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Homér ()

(bůh přichází jako noc)
Těmito slovy se modlil, jej vyslyšel Apollón Foibos.
Sestoupil z olympských výšin a kráčel rozezlen v srdci,
na plecích luk měl a toulec, jenž na obou koncích byl krytý.
Na plecích rozhněvaného hned šípy začaly řinčet,
kdykoli sám se pohnul. Bůh přicházel podoben noci.
Nato opiodál lodí si sedl, pak vypustil střelu.
Strašný se rozlehl zvuk, jak vystřelil stříbrným lukem.
( , Ílias, př. Rud.Mertlík, Odeon, Praha 91980, v Odeonu 1, str. 8.)
Adventus (přicházení) Homér
… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Homér ()

… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Ladislav Hejdánek (2011)

O podnětech lze mluvit jen tam, kde nacházejí (hned) nějakou odezvu. To jsou dvě věci, které patří k sobě, jedna bez druhé nemůže obstát: challenge and response, výzva a odpověď. Ke Tvé otázce, zda dnes vůbec nějaké „podněty“ pro teologii resp. církev přicházejí, je třeba hned a paralelně klást druhou otázku: na co dnes teologové a teologie resp. církve „odpovídají“, na co „reagují“, co vůbec z té filosofické situace jsou schopny zaregistrovat? „Výzva“ je něco jiného, něco víc než pouhá danost, není to jen příčina, ba ani okolnost, jen výskyt. Když najdeme něco, co se v určité situaci naskytlo či vyskytlo, vůbec to ještě neznamená, že se to tehdy a na tom místě ,stalo‘ výzvou, že to bylo ,pochopeno‘ jako výzva, na kterou je třeba, ba někdy vysloveně životně nutno odpovědět. – Nechtěj(te) na filosofech, ani na jednom určitém filosofovi, aby poskytoval teologům nebo církvi nějaké „podněty“, ale chtěj(te) – jsi sám přece teologem! – na teolozích a teologii, aby hledala, není-li co zajímavého ve filosofii. Učitelé našich učitelů se učili chápat třeba výzvy, kterým lze (teologicky i filosoficky) porozumět v myšlení Kierkegaardově, a musel je to naučit Karl Jaspers až asi 50 let po Kierkegaardově smrti. Proč ten filosofický význam nerozpoznali sami teologové jako první? A zase naopak: proč to byli američtí teologové, kteří první rozpoznali možnost navázat na Whiteheadovu procesuální filosofii, zatímco angličtí filosofové – nejen tedy teologové – si to nechali ještě nadlouho (a někteří dodnes) zcela uniknout? Ještě bych mohl jako další příklad uvést Bultmanna, který se nechal inspirovat „podnětem“ Heideggerovy filosofie, a to aniž by Heidegger mohl být považován za protestanta, ba vůbec za „křesťana“ (někdy je považován za „novopohana). A sám Bultmann „předal“ tuto inspiraci hned několika svým významným „žákům“, kteří ho v tom „navázání“ co do kvality ještě předčili. (A stejně to našim teologům na ETF stále ještě nestačí!)
(Z bodů pro Tomáše Trusinu; Písek, 110217-3.)