Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2006)

Heglovské pojetí „zvnějšnění vnitřního“ a rovněž „zvnitřnění vnějšího“ je třeba znovu prověřit, najít nedostatky a revidovat. A zvláště důležité to bude tam, kde ani to heglovské pojetí se nebere dost vážně (a ani se podrobněji nezná). Především je třeba zásadně odlišit „vnitřní“ od subjektivního, vůbec od vědomého; vnitřní nepředpokládá žádnou subjektivitu, ale naopak každá subjektivita předpokládá „niternost“, bez níž není možná. Zároveň však každá subjektivita je uskutečněním (a tedy zpředmětněním) něčeho niterného (vnitřního), takže má vedle své stránky vnitřní také stránku vnější (tedy právě zvnějšněnou), „objektivní“. To, co je vskutku „vnitřní“, „niterné“, není nikterak „dáno“, tj. není v časové shodě se svým zvnějšněním, uskutečněním (není s ním sou-časné), nýbrž vždycky mu předchází (přesně: předcházelo, ale z budoucnosti, ne z minulosti).
(Písek, 060824-4.)

Jakub apoštol ()

14Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. 15Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelslá. 16Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé. 17Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. 18Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
Jak 3, 14-16
(6630, Biblí sv. podle vyd. 1579-93, Kutná Hora 1940, SZ str. .)