Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Aristotelés (-384-324)

Všechno jest buď jenom ve skutečnosti nebo v možnosti, nebo jest v možnosti i ve skutečnosti, buď jako /287/ určité jsoucno nebo kolikost anebo některá kategorie. Není však pohybu mimo věci; neboť se vždy mění podle kategorií jsoucna a není nic společného nad věcmi, co by nebylo v některé kategorii.Všechno však náleží všemu dvojím způsobem, na příklad něco určitého; buď je to jako tvar nebo jako zbavenost. A podle jakosti jest jedno bílé, druhé černé, podle kolikosti jedno úplné, druhé kusé, a podle místního pohybu jedno jest nahoře, druhé dole, nebo je lehké a těžké. Je tedy tolik druhů pohybu a změny, kolik je druhů jsoucna.
Poněvadž se pak všechno v každém rodu dělí podle možnosti a skutečnosti, nazývám uskutečňování možného jako takového pohybem. Že je to vymezení správné, vyplývá z další úvahy. Tehdy se staví, když vystavitelné, pokud je jako takové pojímáme, jest ve skutečnosti, a tj. stavění.. Totéž platí o učení, léčení, válení, kráčení, skákání, stárnutí a zrání. Pohyb se vyskytuje teprve tehdy, když se uskutečňuje možné, ne dříve a ne později. Tedy pohyb není nic jiného než uskutečňování možného jsoucna, když jako skutečné jsoucno jest činné, a to ne pokud je již určitým podmětem, nýbrž teprve, pokud je pohybu schopné. Tím „pokud“ rozumím toto: Kov jest v možnosti sochou. Ale přece skutečnost kovu, pokud jest kovem, není pohybem. Neboť býti kovem a býti určitou možností není totéž. Kldyby to totiž prostě pojmově bylo totéž, byla by skutečnost kovu pohybem. Ale není to totéž, jak je zjevno u protiv. Neboť moc býti zdráv a moci býti nemocen není totéž; vždyť pak by bylo totéž býti zdráv a býti nemocen. Jest však tentýž a jeden podklad, který jest zdráv a nemocen, ať již je to nějaká vlhkost nebo krev.
Ježto to tedy není totéž, jako není totéž barva a viditelné, jest uskutečňování možného jako možného pohy/288/bem. Je tedy zjevno, že pohyb je právěto uskutečňování a že začíná tehdy, když se něco uskutečňuje, ne dříve a ne později. Neboť …
(0176, Metafysika, přel. Ant. Kříž, Praha 1946, str. 287-89 – XI, 9 – 1065b-1066a.)

Aristotelés (-384-324)

…
Že se pohyb zdá býti něčím neurčitým, pochází odtud, že jej nelze popkládat ani za možnost, ani za skutečnost. Co může býti kolikostí, nemusí se pohybovati, a co skutečně kolikostí jest, nepohybuje se, a pohyb se zdá sice býti skutečností, ale nedokončenou, poněvadž možné, jehož jest uskutečňováním, jest ještě nedokončeno. A proto je obtížno vystihnouti, co pohyb jest. Neboť je nutno pokládat jej buď za zbavenost nebo za možnost anebo za prostou skutečnost, ale to vše se zdá nepřijatelné. /289/ Zbývá tedy jenom určení, jež jsme uvedli, že pohyb jest skutečností a neskutečností ve smyslu, jak o tom bylo pojednáno nahoře, a jejž je sice těžko pochopiti, ale přesto je možný.
Je také zjevno, že pohyb jest v tom, co jest pohybováno. Neboť jest jeho skutečností, jež pochází od toho, co je skutečně schopno pohybovati; a skutečnost tohoto činitele, schopného pohybovati, není jiná. Neboť pohyb musí býti uskutečňováním obou.
(0176, Metafysika, přel. Ant. Kříž, Praha 1946, str. 287-89 – XI, 9 – 1065b-1066a.)

Aristotelés (–384-324)

It remains to disarm the considerations urged in /263/ support of the existence of the unlimited not only as a potentiality but as actually compassed. Some of them do not follow as alleged from the admitted premises; and the rest can be met along some other line od sound reasoning.
(1)Admitting that things never cease to come into being, it does not follow that there actually exists some sense-perceptible body unlimited in quantity; for though the sum of things be limited, things may come out of and pass into each other without end.
(2)Again, being in contact and being limited are different things. Contact is a relation with something else, for there must be something to touch the touched; and this may happen to something limited incidentally; but ,being limited‘ is not a relation. Also a limited thing need not be touched by a thing homogeneous with itself and cannot be touched by any other.
(3)It is futil to trust to what we can conceive as a guide to what is or can be; for the excess or defect in such a case lies not in the thing but in the conceiving. One might conceive any one of us to be many times as big as we are, without limit; but if there does not exist a man too big for the city to hold, for instance, or even bigger than the men we know of, that is not because we have conceived him to exist, but because he does; and whethe we have or have not conceived him to exist is a mere incident.
Fys. III, 8, 208a
(The Physics I, London etc. 1970, p. 261+263

Přísloví ()

8,22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
22 Dominus possedit me in initio viarum suarum,
antequam quidquam faceret a principio;
23 ab aeterno ordinata sum
et ex antiquis, antequam terra fieret.

Jan Patočka (1968)

(jako skutečnost)
V tom je nyní obsaženo: Pohyb musí být opravdový akt, nikoli pouhý jeho prožitek. Nemůže se o něm tedy mluvit jako o něčem „mentálním“ nebo „psychickém“, jak se tomu často zdá u Bergsona. Přirozeně to však není ani dráha probíhaná ve spojité posloupnosti. Dráha je přece něco objektivního a objektivní je také proces jejího probíhání. Akt sám není v žádné etapě tohoto probíhání obsažen. Vždyť pohyb jako prostoročasový fenomén je jen jistá kontinuální množina pozic, jež v daném čase postupně zaujímá týž předmět. Subjektivní pohyb je naproti tomu zakoušen jako /3.1.12/ jeden akt, jedno provedení, jedna realizace, a také tím jest.
(Fenomenologie a metafyzika pohybu, přel. I.Chvatík, in: Přirozený svět a pohyb lidské existence, samizdat, Praha 1980, str. 3.1.11.)