Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Wikipedie ()

In Roman mythology, Disciplina was a minor deity and the personification of discipline.[1] The word disciplina itself, a Latin noun, is multi-faceted in meaning; it refers to education and training, self-control and determination, knowledge in a field of study, and an orderly way of life. The goddess embodied these qualities for her worshippers. She was commonly worshipped by imperial Roman soldiers, particularly those who lived along the borders of the Roman Empire;[2] altars to her have been found in Great Britain and North Africa. The fort of Cilurnum along Hadrian's Wall was dedicated to the goddess Disciplina, as witnessed by an extant dedicatory inscription on a stone altar found in 1978.[3] Her chief virtues were frugalitas, severitas and fidelis—frugality, sternness, and faithfulness. In worshiping Disciplina, a soldier became frugal in every way: with money, with energy and actions. The virtue of severitas was shown in his focused, determined, not easily dissuaded, and decisive behavior. He was faithful to his unit, his army, the ofilosoficers and the Roman people.
http://en.Wikipedie.org/wiki/Disciplina

Wikipedie ()

In Roman mythology
Roman mythology, or Latin mythology, refers to the mythological beliefs of the Italic people inhabiting the region of Latium and its main city, Ancient Rome. It can be considered as having two parts; One part, largely later and literary, consists of borrowings from Greek mythology...
Disciplina was a minor deity. A deity is a postulated preternatural or supernatural immortal being, who may be thought of as holy, divine, or sacred, held in high regard, and respected by believers, ... and the personification of discipline. The word disciplina itself, a Latin noun, is multi-faceted in meaning; it refers to education and training, self-control and determination, knowledge in a field of study, and an orderly way of life. The goddess: A goddess is a female deity. Often deities are part of a polytheistic system that includes several deities in a pantheon. In some cultures goddesses are commonly associated with the Earth, motherhood, love, and the household, often reflecting the historical gender roles of that culture...
embodied these qualities for her worshippers. She was commonly worshipped by imperial Roman soldiers, particularly those who lived along the borders of the Roman Empire
Goddess; altars to her have been found in Great Britain and North Africa. [They were] dedicated to the goddess Disciplina, as witnessed by an extant dedicatory inscription on a stone altar found in 1978. Her chief virtues were frugalitas, severitas and fidelis—frugality, sternness, and faithfulness. In worshiping Disciplina, a soldier became frugal in every way: with money, with energy and actions. The virtue of severitas was shown in his focused, determined, not easily dissuaded, and decisive behavior. He was faithful to his unit, his army, the ofilosoficers and the Roman people.
The source of this article is Wikipedie, the free encyclopedia. The text of this article is licensed under the GFDL.
http://www.absoluteastronomy.com/topics/Disciplina

Wikipedie ()

Cilurnum or Cilurvum was a fort on Hadrian's Wall mentioned in the Notitia Dignitatum. It is now identified with the fort found at Chesters near the village of Walwick, Northumberland, England...
along Hadrian's Wall
Hadrian's Wall
Hadrian's Wall is a stone or turf and timber fortification built by the Roman Empire across the width of what is now northern England. Begun in 122, during the rule of emperor Hadrian, it was the first of two fortifications built across Great Britain, the second being the Antonine Wall in what is...
http://www.absoluteastronomy.com/topics/Disciplina

Wikipedie ()

Look up novelty in Wiktionary, the free dictionary. 2007
Novelty is the quality of being new. Although it may be said to have an objective dimension (e.g. a new style of art coming into being, such as abstract art or impressionism) it essentially exists in the subjective perceptions of individuals. It also refers to something novel; that which is striking, original or unusual.
Novelty can refer to:
- Novelties, small manufactured adornments; similarly novelty item, a toy or collectible
- Promotional item, novelties used in promotional marketing.
- Novelty (locomotive), one of the first steam locomotives which was due to compete at the Rainhill Trials of 1829
- Novelty (patent), part of the legal test to determine whether an invention is patentable
- Novelty, Missouri, a place in the United States
- Novelty dance, a type of dance that is popular for being unusual or humorous
- Novelty record, a musical album that capitalizes on something new, unusual, or a current fad
- Novelty show, a competition or display in which exhibits or specimens are in way some novel
- Novelty architecture, a building or other structure that is interesting because it has an amusing design
- Novelty effect, the tendency for performance to initially improve when new technology is instituted
- Novelty theory, an eschatological theory promoted by Terence McKenna
- Novelty, a chess term for a move in chess which has never been played before in a recorded game
- Novelty (album) by Jawbox
- The Novelty, a piano-rock band from Poughkeepsie, NY.
- Novelty is also an often used name for Russell Township in Ohio.

Ladislav Hejdánek (2014)

Běžná zkušenost nás ujišťuje, že své myšlení (myšlenky, myšlenkové akty) můžeme zaměřovat nejen na tzv. skutečné věci, ale také na leccos jiného, o čem nemůžeme dost dobře mít za to (a říci), že to je „skutečné“ (ať už „skutečností“ myslíme cokoli, nebudeme u toho nyní setrvávat). Už nejstarší řečtí filosofové si toho byli velmi dobře vědomi, ale propadali tomu omylu, že právě to, co mohli myslet (mínit) s velkou přesností, považovali za skutečnější než to, co mohli smyslově vnímat ve světě kolem sebe. Nejstaršímu uváděnému filosofovi, Thaletovi z Miléta, pozdější tradice dokonce připisuje první poznatky a poučky geometrické, podobně jako o něco pozdějšímu Pythagorovi z Klazomén (dodnes si to připomínáme pojmenováním tzv. Thaletovy nebo Pythagorovy věty, vztahující se k pravoúhlým trojúhelníkům). Přitom je nám dnes zřejmé, že trojúhelníky nejsou žádné skutečnosti, které bychom mohli hledat a najít někde ve světě, v přírodě ani ve vesmíru. A že nějaké lidmi vyrobené, tedy umělé „předměty“ (jako třeba dřevěné nebo celuloidové apod. „trojúhelníky“), tedy hmotné „výrobky“, jsou jen přibližné napodobeniny toho, co s naprostou přesnosti můžeme jenom myslit, mínit a tak se k nim jen myšlenkově vztahovat. Zároveň však je zřejmé i to, že ta zmíněná přesnost našeho konkrétního mínění, myšlení, naší určité myšlenky nemá svůj původ ani svou záruku (garanci) v našem myšlení, v našich myšlenkových aktech, nýbrž že právě naopak naše myšlenkové akty se musí povaze oněch míněných modelů či konstrukcí podrobovat, řídit se, spravovat se tím, jaké vlastnosti ty konstrukce mají a v jakých jsou vztazích k jiným takovým konstrukcím apod. Už nejstarší filosofové si uvědomovali, že naše smyslové vnímání skutečných předmětů (věcí), které nacházíme ve světě kolem sebe, není (a ani nemůže) být tak přesné, jak přesně naopak můžeme myslit ony své myšlenkové konstrukce či modely, ale měli bohužel tendenci si to vysvětlovat způsobem, který byl vlastní mýtu a myšlení mytickému. Měli totiž za to, že dokonalost míněných trojúhelníků (a to se ovšem aplikovalo na další „míněné“ skutečnosti) je dána tím, že to jsou vzory, jež mohou být jen lépe nebo hůře napodobovány tím, že je člověk uměle vyrobí. Dokonce ještě Kantovi vůbec nepřipadalo jako podivné, když takové „pravzory“ chápal jako apriorní (i když nikoli jednoduše a takměř naivně, nýbrž na základě velmi systematického promýšlení rozsáhlých dalších souvislostí). Ovšem dodnes tento problém nebyl nejen snad vyřešen, ale vlastně ani náležitě formulován: jak je možné, že alespoň některé naše myšlenkové konstrukce či modely mohou dosahovat takové koherence a vnitřní přesnosti, že se zdají být pevnější a solidnější než cokoli, s čím se můžeme setkat ve světě kolem sebe?
(Písek, 140621-1.)