Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Alain Besançon (1999?)

Všechno však probíhalo lépe, když se o ničem nehovořilo. O rozsahu vyhlazování se rozhodovalo tajně, často bez písemných dokumentů. Lenin, Hitler i Stalin poznali politickou účinnost utajení i nebezpečí případného rizika, že by mohlo něco začít skřípat v propagandě, jež byla stále bezvýhradně humanistická. Utajení umožňuje uskutečnit vyhlazování v hlubším a úplnějším rozsahu. Prohlubující se mlčení o povaze prováděných „operací“ neodpovídá pokroku obecné morálky, ale morálce revoluční, jež všechno podřizuje instrumentální účinnosti procedur použitých s ohledem na zamýšlený cíl.
Tímto cílem je „spása světa“. Myšlenka, že svět musí být obnoven, je biblická myšlenka, která zešílela. Starověká filozofie považovala svět za věčný, v podstatě stálý a přes všechny pozemské zmatky za dobrý. Své přesvědčení o možné spáse převzali revolucionáři z bible, v niž už nevěřili. Oné spásy lze podle nich dosáhnout prostřednictvím politické moci – z tohoto přesvědčení také vyplývá to, co nazývají „ctností“. Žádný div, že mezi těmi nejkrutějšími teroristy nacházíme tak velký počet kleriků a kněží: Roux, Royer, Fouché, Le Bon. Poctu, kterou měli vzdávat svému Stvořiteli, vzdávali abstrakci nepoměrně nedosažitelnější, zvané Lid.
(Jakobínská revoluce a revoluce ruská, z předmluvy (komentáře) ke knize:
Alain Gérard: La Terreur et la Vendée. Divers Histoire
(Éd. Fayard; parution: 28.4.1999.)
[Tento článek tvoří součást předmluvy k dílu Alaina Gérarda Z principu humanity. Teror a Vendée, které vydalo nakladatelství A. Fayard. Commentaire 1999, jaro-léto, s. 355–361. Z francouzštiny přel. Josef Mlejnek.]
Staženo z internetu.

Ladislav Hejdánek (2007)

Filosofie nebude mít nikdy „právo“ se uchylovat do svých vnitřních souvislostí, do svého „systému“, ale vždycky bude muset usilovat o odkrývání či odhalování něčeho nového, ale „skutečného“ – prostě o nějaký nový pohled na skutečnost, přesněji na tu její stránku, která dosud zůstávala buď v pozadí a bez povšimnutí, anebo byla dokonce skryta (ať už proto, že na sebe pozornost poutaly jiné stránky nebo rysy skutečnosti, anebo protože zůstávala skryta nebo dokonce byla aktivně zakryta v důsledku některých nedopatření nebo omylů v samém filosofickém přístupu ke skutečnosti). Filosofie není jen něčím přídavným a dodatečným, neznamená jen nové komentování něčeho, co tu už bylo a je; i ve filosofii je třeba rozpoznávat uvažování a mluvení (psaní) „o“ filosofii a jejích rysech (resp. o filosofech a jejich způsobu myšlení apod.), a na druhé straně filosofický „základní výzkum“. A tento výzkum se nikdy nesmí soustřeďovat výhradně na vnitřní problematiku určitého myšlenkového postupu, tj. na vnitřní problémy určité filosofie, ale musí i takové vnitřní problémy řešit vždy zároveň s ohledem na to, jak to přispěje k tomu, abychom lépe porozuměli skutečnosti vcelku a našemu postavení v tomto celku a vzhledem k tomuto celku.
(Písek, 080519-1.)