Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Albert Camus | Albert Camus (1942)

Existuje pouze jeden opravdu závažný filozofický problém: to je sebevražda. Rozhodnout se, zda život stojí nebo nestojí za to, abychom žili, znamená zodpovědět základní filosofickou otázku. Všechno ostatní, …, je až druhotné. …
Když se táži, podle čeho rozhodnout, že jedna otázka je naléhavější než nějaká jiná, pak odpovídám, že podle činů, k nimž vede. Ještě jsem neviděl, že by někdo zemřel pro ontologický argument. … /15/ … Naopak však vím, že mnoho lidí umírá, protože se domnívají, že život nestojí za to, aby ho žili. Znám však jiné lidi, kteří se zcela paradoxně nechávají zabíjet pro ideje nebo iluze, jež jim poskytují důvod, proč žít (to, čemu říkáme důvod žít, je zároveň skvělý důvod, proč umírat). Proto soudím, že nejnaléhavější otázkou je otázka po smyslu života.
(7515, Mýtus o Sisyfovi, Praha 1995, str. 14-15.)

František Xaver Šalda (1935-36)

… Caesarism universitní začíná u nás vystrkovat své rohy – proti němu „kralování Královo“ bylo ještě dobou taktu, ohlednosti a odpovědnosti. Bude třeba bdít, aby se nestal opravdovým kulturním nebezpečím. Typ vědce opravdu životného, který je znepokojován přítomnými problémy životnými, a má kontakt s tvořivým životem, neutonulého v akademismu, jak o něj usiloval Masaryk, je dnes na ústupu; a na jeho místo se tlačí akademický diktátor, který se stará víc o různé organisační a spolkové manévry než o opravdovou vědu, pedant širokých loktů a povrchního novinářského myšlení.
(Ještě jednou Karel Erban, in: 7424, Zápisník VIII, 1935-36, Praha 21994, fotoreprint, str. 264.)