Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Tomáš Garrigue Masaryk (1898)

Obrátíme-li se konečně k vlastní historické stránce historického materialismus, musíme se především ptát na to,co nakonec, tj., které hnací síly uvádějí historii do pohybu a v pohybu ji udržují? Na tuto otázku nedává Marx ku podivu přesnou odpověď právě v definici, která se považuje za základní. Na jistém stupni svého vývoje, slyšíme, přicházejí materiální síly výrobní do rozporu s poměry vlastnickými, i vzniká pak revoluce sociální. Dejme tomu – prozatím. Ježto však revoluci dělají lidé – tažme se konkrétněji: Kdo jsou „materiální síly výrobní“, a kdo jsou ty „poměry vlastnické“?
(0065-I, Otázka sociální sv. I, Čin, Praha 1946, str. 134.)

Aleš Haman (1998)

Třetí oddíl Excerpta už přináší přechod od aktuální publicistiky k obecnějším otázkám a k filosofickým úvahám. Týká se to především článků věnovaných tématu dějin, inspirovaných zejména Patočkovým spisem Kacířské eseje, dále úvahy o výchově, o protikladu sofistické rétoriky a sokratovského dialogu i o vztahu víry a mýtu, pronikavě osvětleném Hejdánkem. Zase tu ovšem jaksi nepatřičně ční portrét Emanuela Rádla, který by vlastně patřil do sousedství obrazu Jana Patočky, umístěného v závěrečném oddílu nazvaném Eseje a promluvy. …
Skladba knihy sice nabízí obraz širokých autorových zájmů, avšak zároveň naznačuje jistou neurovnanost jeho způsobu myšlení, oscilujícího mezi politickou aktualitou a filosofickým zobecněním. Právě v textech inklinujících spíše k filosofii se projevuje i zvláštní Pincův způsob přístupu k otázkám a problémům: dává se totiž často inspirovat jinými texty, které obsáhle cituje a provází komentujícími poznámkami – zvláště zřetelné je to v článku o víře a mýtu, který je vlastně jakousi recenzí s ukázkami textu Hejdánkova. (Takový postup, dojde-li k technickému nedopatření s uvozovkami, může vést k nemilým komplikacím.) …
(Od publicistiky k filosofii, in: Liter.nov. 9, č. 50, 16.12.98, s. 6.)