Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Alfred North Whitehead (1941)

… Tento příklad objasňuje pravdu, že žádné jsoucno není charakterizováno pouze svou individuální povahou nebo pouze svými vztažnostmi. Každé jsoucno má podstatně individuální povahu a také je podstatně pólem vztažností, potenciálním nebo skutečným. Některé z faktorů individuálnosti do těch vztažností vstupují, a obráceně vztažnosti vstupují do té individuálnosti. Jinými slovy, žádné jsoucno nelze uvažovat abstrahovaně od vesmíru a žádné jsoucno nemůže být zbaveno vlastní individuality. Tradiční logika příliš zdůrazňovala pojem individuálnosti. Pojem „kterýkoliv“ nás od individuálního charakteru osvobozuje: avšak není jsoucna, jež by bylo pouze „kterékoliv“. Jestliže se tedy použije algebry, pak jsou pro celkovou situaci relevantní činitelé mimo algebraické myšlení. …
(Matematika a dobro, XI., in: 5800, Matematika a dobro, Mladá Fronta 1970, str.33.)
(Mathematics and the Good, in: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 84.)

Alfred North Whitehead (1941)

… I venture upon one remark which applies to all philosophic work: – Philosophy is an attempt to express the infinity of the universe in terms of the limitations of language.
… Dovolím si jednu poznámku, jež se týká veškeré filosofické práce: – Filosofie je pokus vyjádřit nekonečnost vesmíru omezenými výrazy jazyka.
(Autobiographical Notes, in: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 15.)
(Autobiografické poznámky, in: 5800, Matematika a dobro, Mladá Fronta 1970, str.18.)

Alfred North Whitehead (1941)

Abychom tuto změnu pochopili, představme si intelektuální vývoj dítěte, který začal ve věku devíti nebo desíti let okolo roku 1870. Celá historie se tu čte jako moderní veze nějakého platónského dialogu … /22/ … Například se předvede pravoúhlý trojúhelník. Přitom se dokáže – podle Euklidovy geometrie -, že čtverec nad přeponou se rovná součtu čtverců nad odvěsnami.
Tento příklad je zajímavý. Neboť dítě se docela dobře může dívat na obrazec pravoúhlého trojúhelníku, nakreslený učitelem na tabuli, aniž se v jeho vědomí objeví pojem čtverců nad jednotlivými stranami. Jinými slovy, definovaný vzorec – například pravoúhlý trojúhelník – nezjevuje bezprostřednímu vědomí své různé vnitřní vlastnosti. Toto zvláštní omezení uvědomělého rozumu je základním faktem epistemologie. Dítě vědělo, o čem učitel mluví, totiž o pravoúhlém trojúhelníku docela zřetelně znázorněném na tabukli křídou v silných čarách. A přesto dítě neznalo nekonečnost vlastností, jež v něm byly implicitně obsaženy.
(Matematika a dobro, in: 3581, Matem. a dobro a jiné eseje, Praha 1970, str. 21-22.)
(orig.: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 76-77.)

Alfred North Whitehead (1941)

… Tento postup je pro konečné myšlení nezbytný, i když oslabuje smysl pro realitu. Je základem vědy. Úkolem filosofie je obracet tento postup naruby a předvádět takto splývání analýzy a skutečnosti. Z toho plyne, že filosofie není věda.
(Matematika a dobro, in: 3581, Matem. a dobro a jiné eseje, Praha 1970, str. 36.)
(orig.: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 86.)

Alfred North Whitehead (1932)

… Ovšem každý, kdo má rozum a kdo píše o filosofii, ví nebo by měl vědět, že svět je ve své složitosti nevyzpytatelný a že cokoliv sepíšete, musí být vystaveno kritice – mělo by být podrobeno kritice , je-li na tom vůbec co dobrého. A měla by být nějaká platforma, z níž stojí za to provádět kritiku. To znamená, aby člověk byl rozumně úspěšný jako filosof, musí si opatřit novou platformu; nemusí to být úplně nový ideový program, ale nepatrná změna nějakého starého programu, jež může sloužit jako nové kritické měřítko. Kritika je hnací silou pokroku myšlení. Rád své žáky upozorňuji na to, že být v každém století, od té doby, co jste něco napsali, zavrhován, je vrchol triumfu. Uplatňuji tuto poznámku vždycky v souvislosti se Zenonem. Nikdo se o Zenonovi nezmínil, aniž ho zavrhl, a každému století stojí za to odmítat ho znovu.
(Proces a realita, in: 3581, Matematika a dobro a jiné eseje, Praha 1970, str. 37.)
(orig.: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 87.)