Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

(5.8.2005)

Pátek 5.8.05, Praha – ČR 2, 6.45: V Dobrém jitru radíme zahrádkářům, jak pěstovat, ošetřovat i hnojit rostliny. Od poloviny srpna je třeba udělat pravidelné a každoroční přihnojení ovocných dřevin draselnými sloučeninami, přitom vzít v úvahu jak nároky dřevin, zda jsou citlivé k vápníku, nebo naopak vápník a půdu zásaditější vyžadují. Během jednoho měsíce, tedy do poloviny září, bychom měli ovocnářské plochy v dobré plod-nosti pohnojit následovně: na každých 10 m2 (nebo pod strom o průměru koruny 3,5 m) dát dávku: pro jádroviny 100 g draslíku = 200 g draselné soli 60, pro peckoviny 160 g draslíku = 320 g draselné soli 60, pro bobuloviny 60 g draslíku = 150 g síranu draselného, pro jahodníky 120 g draslíku .= 300 g síranu draselného. Při vysoké plodnosti dávku zvyšujeme až o polovinu. Draselné živiny jsou v půdě lehce rozpustné, měla by následovat zálivka vodou. Dostatek draslíku v půdě zvyšuje mrazuvzdornost dřevin, vybarvování plodů a jejich cukernatost. Draslíkem je třeba hnojit každoročně.
(pel)
(in: Týden rozhlasu č. 31, 1.8. – 7.8. 2005, str. 7.)

Anna Świderková (1974)

Archimedes byl o něco starší než Eratosthenes a jistě také dřív než Kyréňan poprvé spatřil Alexandrii. Zájem o matematiku a základní znalosti z tohoto oboru si pravděpodobně přinesl už z rodného domu v Syrakusách, kde se jeho otec Feidias zabýval astronomií. Do egyptské metropole přivedla snad mladého muže touha poznat velkého Eukleida, který tu právě dlel na pozvání Ptolemaia I.
Říkalo se, že sám starý král zatoužil kdysi brát u slavného matematika lekce, ale brzy se přesvědčil, že tato věda vyžaduje mnohem víc času, než jí mohl věnovat vládce zaneprázdněný nejrůznějšími záleřžitostmi svého státu.Zeptal se tedy Eukleida, zda by pro něho nemohl přednášky trochu zkrátit. A tehdy uslyšel odpověď: „Neexistuje žádná zvláštní krílovská cesta ke geometrii!“1
(s. 161)
- – - – - – -
1 Eukleides; Proklos, Komentář k Eukleidovi II p. 20. (s. 383)
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 161; 383.)

Anna Świderková (1974)

… Eratosthenes sice studoval filozofii a těmto otázkám věnoval i několik svých děl, ale za filozofa se nepovažoval. Zajímaly ho nejrůznější vědní obory, překvapivou všestranností připomínal Aristotela, sledoval však zcela jiné cíle. U slavného Alexandrova vychovatele sluoila veškerá vědecká činnost filozofii, kdežto Eratosthenovi šlo vždy jen o vědění (řecky logos), ne o moudrost (řecky sofia), k níž bylo možno dospět teprve na základě tohoto vědění. Proto také vytvořil nový termín a říkal o sobě, že není filosofos jako aténští mistři, ale filologos. Byl tedy prvním člověkem, který sám sebe nazval filologem, i když filologie v našem smyslu slova představovala pouze jeden, a to nikoli nejdůležitější úsek jeho bohatých zájmů. /158/ …
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 157.)