Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek ()

Asistent Petr Sláma napsal „všem“ (tj. synodní radě a učitelům fakulty) e-mail po schůzce se Synodní radou 18. ledna (na kterou jsem pro nemoc nemohl přijít) několik poznámek („pár slov“) a navrhl e-mailovou „zasedačku“, kde by každý účastník napsal „svůj názor k nadhozenému tématu“. To není špatný nápad, ovšem až na to, že těch témat tam předložil hned několik, takže by vlastně bylo zapotřebí také několika oddělených „zasedaček“. Vzhledem k tomu, že jsem na schůzce se SR nebyl, budu reagovat jen na Slámovy formulace. – Sláma píše o „reflexi zbožnosti“ (o které prohlašuje, že chybí) „jakožto legitimním a žádoucím výrazivu víry“. Zároveň v širším záběru mluví o tom, že „bychom měli reflektovat hlubokou krizi současného protestantnismu“, kterou sám situuje „v první řadě do změněného hermeneutického východiska současné teologie“. Sláma by měl objasnit, jak si takovou reflexi představuje, když sám zdroj krize vidí v nesprávném hermeneutickém východisku současné teologie, tedy vposledu v současné teologii. Chce se snad vrátit k teologii nikoli současné, nýbrž „staré“ (ať už kterékoli), nebo spíše k nějaké ne-teologii (a pak: jaké?), anebo volá po jiné, nové teologii? Jak tedy má vlastně ona reflexe vypadat? Jaká má být její metoda, jaký její postup, jaká její celková výbava? (Písek, 000202-2.)

Anna Świderková (1974)

Archimedes byl o něco starší než Eratosthenes a jistě také dřív než Kyréňan poprvé spatřil Alexandrii. Zájem o matematiku a základní znalosti z tohoto oboru si pravděpodobně přinesl už z rodného domu v Syrakusách, kde se jeho otec Feidias zabýval astronomií. Do egyptské metropole přivedla snad mladého muže touha poznat velkého Eukleida, který tu právě dlel na pozvání Ptolemaia I.
Říkalo se, že sám starý král zatoužil kdysi brát u slavného matematika lekce, ale brzy se přesvědčil, že tato věda vyžaduje mnohem víc času, než jí mohl věnovat vládce zaneprázdněný nejrůznějšími záleřžitostmi svého státu.Zeptal se tedy Eukleida, zda by pro něho nemohl přednášky trochu zkrátit. A tehdy uslyšel odpověď: „Neexistuje žádná zvláštní krílovská cesta ke geometrii!“1
(s. 161)
- – - – - – -
1 Eukleides; Proklos, Komentář k Eukleidovi II p. 20. (s. 383)
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 161; 383.)

Anna Świderková (1974)

… Eratosthenes sice studoval filozofii a těmto otázkám věnoval i několik svých děl, ale za filozofa se nepovažoval. Zajímaly ho nejrůznější vědní obory, překvapivou všestranností připomínal Aristotela, sledoval však zcela jiné cíle. U slavného Alexandrova vychovatele sluoila veškerá vědecká činnost filozofii, kdežto Eratosthenovi šlo vždy jen o vědění (řecky logos), ne o moudrost (řecky sofia), k níž bylo možno dospět teprve na základě tohoto vědění. Proto také vytvořil nový termín a říkal o sobě, že není filosofos jako aténští mistři, ale filologos. Byl tedy prvním člověkem, který sám sebe nazval filologem, i když filologie v našem smyslu slova představovala pouze jeden, a to nikoli nejdůležitější úsek jeho bohatých zájmů. /158/ …
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 157.)