Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Anna Świderková (1974)

Archimedes byl o něco starší než Eratosthenes a jistě také dřív než Kyréňan poprvé spatřil Alexandrii. Zájem o matematiku a základní znalosti z tohoto oboru si pravděpodobně přinesl už z rodného domu v Syrakusách, kde se jeho otec Feidias zabýval astronomií. Do egyptské metropole přivedla snad mladého muže touha poznat velkého Eukleida, který tu právě dlel na pozvání Ptolemaia I.
Říkalo se, že sám starý král zatoužil kdysi brát u slavného matematika lekce, ale brzy se přesvědčil, že tato věda vyžaduje mnohem víc času, než jí mohl věnovat vládce zaneprázdněný nejrůznějšími záleřžitostmi svého státu.Zeptal se tedy Eukleida, zda by pro něho nemohl přednášky trochu zkrátit. A tehdy uslyšel odpověď: „Neexistuje žádná zvláštní krílovská cesta ke geometrii!“1
(s. 161)
- – - – - – -
1 Eukleides; Proklos, Komentář k Eukleidovi II p. 20. (s. 383)
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 161; 383.)

Anna Świderková (1974)

… Eratosthenes sice studoval filozofii a těmto otázkám věnoval i několik svých děl, ale za filozofa se nepovažoval. Zajímaly ho nejrůznější vědní obory, překvapivou všestranností připomínal Aristotela, sledoval však zcela jiné cíle. U slavného Alexandrova vychovatele sluoila veškerá vědecká činnost filozofii, kdežto Eratosthenovi šlo vždy jen o vědění (řecky logos), ne o moudrost (řecky sofia), k níž bylo možno dospět teprve na základě tohoto vědění. Proto také vytvořil nový termín a říkal o sobě, že není filosofos jako aténští mistři, ale filologos. Byl tedy prvním člověkem, který sám sebe nazval filologem, i když filologie v našem smyslu slova představovala pouze jeden, a to nikoli nejdůležitější úsek jeho bohatých zájmů. /158/ …
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 157.)

Ladislav Hejdánek (2010)

Podle slovníku znamená latinské arcanum něco skrytého, utajeného, něco jako tajemství. Tady ovšem bude hodně záležet na tom, jaký (předsudečný) vztah máme k tzv. tajemstvím, a vůbec jak „tajemství“ a jeho „skrytost“ chápeme. Už víckrát bylo napsáno, že tajemství není tajemství proto, že by bylo nějak skryto, a proto že tajemství vyjevené („odhalené“) zdaleka ještě nepřestává být tajemstvím. To je ovšem pravda, ale je to také stále ještě trochu „skryté“ našemu pochopení, a proto to vyžaduje aspoň částečné vysvětlení. Slovo arcanum je odvozeno od slovesa arceo (zavírati, ohrazovati, ohraničovati, zamezovati přístupu atd.), a původním významem je spjato také se substantivem arca (závěr, zámek, skříňka, schránka, truhla – a také pokladnice, dokonce žalářní kobka). Z toho můžeme usoudit, že ona „utajenost“ se vlastně netýká toho, co je utajováno, nýbrž jenom těch prostředků, užitých k znepřístupnění utajovaného. Utajenost a skrytost, zakrytost není vlastním rysem a charakterem toho, co je skrýváno, ale je následkem (nebo důsledkem) jakéhosi vnějšího zásahu, totiž toho aktivního skrývání a skrytí. Odkrýt, odhalit to, co je zatím skryto, nic na onom dosud skrytém nemění – jde pouze o odstranění překážek, zámků a ohrazení, která zatím nedovolovala, aby se ono dosud skryté stalo zjevným a tedy přístupným.
(Písek, 100207-3.)