Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jaroslav Vlček (1893-)

Krásné ovoce českému humanismu sliboval Viktorinův, Šlechtův i Hrubého přítel, vychovatel syna Šlechtova i Řehořova, m. Václav Písecký. Z rodného Písku, kde 1482 se narodil z patricijské rodiny Hladičů, r. 1500 přišel na universitu pražskou a po pěti letech byl už mistrem svobodných umění, při čemž učil na škole u sv. Jindřicha. Řehoř Hrubý záhy poznal v mladém muži výbornou sílu, chválil jeho schopnosti a neustával nabádati jej k dalším studiím. Tím snahám Václavovým dal určitý směr a cíl.
Touhou Píseckého bylo humanismem obroditi pokleslé vysoké učení •pražské. Úřední kališnictví totiž koleji Karlově neprospívalo. … Přátelé humanismu v Čechách tudíž veliké naděje skládali v Píseckého jako reformátora pražské university.
Ale snahy a oběti jeho byly marné. R. 1507 sice nechal vyučování na škole novoměstské a přestěhoval se do nuzné koleje, na podzim r. 1508 zvolili jej děkanem — ale již v březnu 1509, nevyčkav ani obvyklé lhůty roční, hodnosti se vzdal, a poslechnuv pobídek Šlechtových, v květnu odjel do Itálie zdokonalit se v řečtině. Zkušenosti Píseckého byly opravdu smutné. Ze současných vyjádření i z pozdějších dopisů přátelských zračí. se veškerá tehdejší bída universitní. …
… /279, 280/ …
Žel, že tyto skvělé začátky příliš záhy byly přetrženy. Václav Písecký Prahy, kde mu přátelé na universitě chystali rektorát, už nespatřil: v Benátkách, kam přešel z Bononie, v pozdním létě r. 1511 náhle sešel morem.
(Dějiny české literatury I., Praha 1951, str. 278, 280.)
- – -
(str. 278-280: viz C:\archiv\…)

Anna Świderková (1974)

Archimedes byl o něco starší než Eratosthenes a jistě také dřív než Kyréňan poprvé spatřil Alexandrii. Zájem o matematiku a základní znalosti z tohoto oboru si pravděpodobně přinesl už z rodného domu v Syrakusách, kde se jeho otec Feidias zabýval astronomií. Do egyptské metropole přivedla snad mladého muže touha poznat velkého Eukleida, který tu právě dlel na pozvání Ptolemaia I.
Říkalo se, že sám starý král zatoužil kdysi brát u slavného matematika lekce, ale brzy se přesvědčil, že tato věda vyžaduje mnohem víc času, než jí mohl věnovat vládce zaneprázdněný nejrůznějšími záleřžitostmi svého státu.Zeptal se tedy Eukleida, zda by pro něho nemohl přednášky trochu zkrátit. A tehdy uslyšel odpověď: „Neexistuje žádná zvláštní krílovská cesta ke geometrii!“1
(s. 161)
- – - – - – -
1 Eukleides; Proklos, Komentář k Eukleidovi II p. 20. (s. 383)
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 161; 383.)

Anna Świderková (1974)

… Eratosthenes sice studoval filozofii a těmto otázkám věnoval i několik svých děl, ale za filozofa se nepovažoval. Zajímaly ho nejrůznější vědní obory, překvapivou všestranností připomínal Aristotela, sledoval však zcela jiné cíle. U slavného Alexandrova vychovatele sluoila veškerá vědecká činnost filozofii, kdežto Eratosthenovi šlo vždy jen o vědění (řecky logos), ne o moudrost (řecky sofia), k níž bylo možno dospět teprve na základě tohoto vědění. Proto také vytvořil nový termín a říkal o sobě, že není filosofos jako aténští mistři, ale filologos. Byl tedy prvním člověkem, který sám sebe nazval filologem, i když filologie v našem smyslu slova představovala pouze jeden, a to nikoli nejdůležitější úsek jeho bohatých zájmů. /158/ …
(4927. Tvář helénistického světa, př. J.Vlášek, Praha 1983, str. 157.)