LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Pavel Landovský (1990)

… Chci se naprosto zbavit jakýkoliv předem daný představy o světě, i když občas, když se ožeru v hospodě, taky říkám, kdyby lidi byli hodný atd., ale to jsou jen hospod[ář]ský žvásty, rozumíš, když chci mluvit poctivě, musím říct, že se chci vyhnout jakýkoliv představě, jak by co a jak mělo bejt, protože musíš, tedy já musím, abych se vyhnul demagogii, já musím přítomnost, kterou žiju, žít plně, musím o ní vědět co nejvíc, musím vědět co dělám, i když samozřejmě si někdy protiřečím, páchám svinstvo, který mě třeba může i zahubit, ale nejdůležitější je furt ta přítomnost, kterou musím kontrolovat minulostí, svojí lidskou, a pak mi z toho vyjde automaticky budoucnost. To je jednoduchý jako facka, ale lidstvo tyto nejjednodušší věci od nepaměti přechází a mluví o budoucnosti jako o hrozbě. Dneska každej idiot ví, jak to bude, ale nikdo z nich neví, jak to je. …
(Soukromá vzpoura, Mladá fronta, Praha 1990, str. 10.)

Anselm z Canterbury ()

… Non tento, domine, penetrare altitudinem tuam, quia nullatenus comparo illi intellectum meum; sed desidero aliquatenus intelligere veritatem tuam, quam credit et amat cor meum. Neque enim quaero intelligere ut credam, sed credo ut intelligam. Nam ad hoc credo: quia „„nisi credidero, non intelligam“.
… Nepokouším se, Pane, proniknout tvé výšiny, protože na to mé nahlédnutí ani zdaleka nestačí. Toužím však alespoň poněkud nahlédnout tvou pravdu, v kterou věří a kterou miluje mé srdce. Nesnažím se totiž nahlédnout, abych věřil, ale věřím, abych nahlédl. Neboť věřím také tomu, že pokud nebudu věřit, nemohu ani nahlédnout.
(6825, Fides quaerens intellectum, Praha 1990, lat. str. 32, česky str. 33.)