Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

G.K. Chesterton (1874-1936)

Mám své pochybnosti o skutečných hodnotách tohoto horolezectví, kdy se člověk snaží dostat na vrchol všeho a všechno přehlížet. Nejslavnější z alpských vůdců byl ďábel, když vzal Ježíše na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa. Ale ďáblova radost, když stanul tak vysoko, nebyla radost z velikosti, nýbrž z toho, že viděl malost, protože všichni lidé tam dole vypadali jako hmyz. Teprve z údolí vypadají věci jako velké; z roviny se zdají vysoké; a já jsem dítě z roviny a nestojím o toho slavného alpského vůdce. Pozdvihuji svých očí k horám, odkudž by mi přišla pomoc; ale nebudu tam zvedat svou kostru, pokud to nebude nezbytně zapotřebí. Všecko záleží na psychologickém přístupu; a v této chvíli je může přístup docela pohodlný: zůstanu klidně na svém místě a zázraky a dobrodružství si na mne budou sedat jako mouchy. A je jich hodně, za to vám ručím. Svět nikdy nezajde na nedostatek divů; pouze na nedostatek údivu.
(5254, Ohromné maličkosti, Praha 1976, str. 14.)

Anselm z Canterbury ()

… Non tento, domine, penetrare altitudinem tuam, quia nullatenus comparo illi intellectum meum; sed desidero aliquatenus intelligere veritatem tuam, quam credit et amat cor meum. Neque enim quaero intelligere ut credam, sed credo ut intelligam. Nam ad hoc credo: quia „„nisi credidero, non intelligam“.
… Nepokouším se, Pane, proniknout tvé výšiny, protože na to mé nahlédnutí ani zdaleka nestačí. Toužím však alespoň poněkud nahlédnout tvou pravdu, v kterou věří a kterou miluje mé srdce. Nesnažím se totiž nahlédnout, abych věřil, ale věřím, abych nahlédl. Neboť věřím také tomu, že pokud nebudu věřit, nemohu ani nahlédnout.
(6825, Fides quaerens intellectum, Praha 1990, lat. str. 32, česky str. 33.)