Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Oldřich Semerák (1995)

Máme dobré důvody tvrdit i to, že většinu „černých skříněk“ okolního světa odsouváme na stále hlubší a hlubší úrovně. Rozhodně i díky úvahám a přístrojům, kterými pátráme po černých dírách – jedněch z nejextrémnějších objektů ve vesmíru – a od nichž si slibujeme, že by nás mohly přivést i na stopu odpovědí na ty nejzazší otázky vztahující se k našemu světu jako takovému. Jsme však také dost střízliví, než abychom si dělali nárok, že ty skřínky jednou docela osvětlíme. Jsem přesvědčen, že přílišné filozofování nad antropickým principem – jednou z metod, jak do nich pronikat – je mlácením skoro prázdné slámy. Zároveň však není pochyb, že vždy budou existovat otázky, na které nebudeme mít lepší než „antropickou“ odpověď.
(Proč je v jádře M 87 černá díra?, in: Vesmír 74, 1995, č.2, s. 98.)

Anselm z Canterbury ()

… Non tento, domine, penetrare altitudinem tuam, quia nullatenus comparo illi intellectum meum; sed desidero aliquatenus intelligere veritatem tuam, quam credit et amat cor meum. Neque enim quaero intelligere ut credam, sed credo ut intelligam. Nam ad hoc credo: quia „„nisi credidero, non intelligam“.
… Nepokouším se, Pane, proniknout tvé výšiny, protože na to mé nahlédnutí ani zdaleka nestačí. Toužím však alespoň poněkud nahlédnout tvou pravdu, v kterou věří a kterou miluje mé srdce. Nesnažím se totiž nahlédnout, abych věřil, ale věřím, abych nahlédl. Neboť věřím také tomu, že pokud nebudu věřit, nemohu ani nahlédnout.
(6825, Fides quaerens intellectum, Praha 1990, lat. str. 32, česky str. 33.)