Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Tomáš Garrigue Masaryk ()

… A právě za to Kantovi jsem / vděčen, že mně ukázal, jak to naše myšlení je věc, ne věc, ale práce komplikovaná, a práce skutečně jemná. Nesouhlasím s ním, ale právě před tím jeho synthetismem mám respekt; už jsem se k tomu přiznal a opakuji to. Čtenář vůbec nesmí myslit, že toho, s čím nesouhlasím, vůbec necením anebo že to zavrhuji naprosto. Ne – prostě nesouhlasím. A tak nesouhlasím ani s Kantovou synthesí, nesouhlasím s ní, ačkoli právě jí mnohému jsem se naučil. Že tu i tam užívám ostřejšího výrazu, to neplatí tomu, s nímž nesouhlasím, nýbrž věci a – vlastní slabosti. I v tom moderním lese, když jdou lidé sami a v noci, tak si hvízdají, a když o pařez nebo o nějakou větev klopýtnou, tož si zahřeší – však to známe…
(…., Moderní člověk a náboženství, Praha 1934, s. 110-11.)

Anselm z Canterbury ()

… Non tento, domine, penetrare altitudinem tuam, quia nullatenus comparo illi intellectum meum; sed desidero aliquatenus intelligere veritatem tuam, quam credit et amat cor meum. Neque enim quaero intelligere ut credam, sed credo ut intelligam. Nam ad hoc credo: quia „„nisi credidero, non intelligam“.
… Nepokouším se, Pane, proniknout tvé výšiny, protože na to mé nahlédnutí ani zdaleka nestačí. Toužím však alespoň poněkud nahlédnout tvou pravdu, v kterou věří a kterou miluje mé srdce. Nesnažím se totiž nahlédnout, abych věřil, ale věřím, abych nahlédl. Neboť věřím také tomu, že pokud nebudu věřit, nemohu ani nahlédnout.
(6825, Fides quaerens intellectum, Praha 1990, lat. str. 32, česky str. 33.)