Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Xaver Šalda (1935-36)

… Caesarism universitní začíná u nás vystrkovat své rohy – proti němu „kralování Královo“ bylo ještě dobou taktu, ohlednosti a odpovědnosti. Bude třeba bdít, aby se nestal opravdovým kulturním nebezpečím. Typ vědce opravdu životného, který je znepokojován přítomnými problémy životnými, a má kontakt s tvořivým životem, neutonulého v akademismu, jak o něj usiloval Masaryk, je dnes na ústupu; a na jeho místo se tlačí akademický diktátor, který se stará víc o různé organisační a spolkové manévry než o opravdovou vědu, pedant širokých loktů a povrchního novinářského myšlení.
(Ještě jednou Karel Erban, in: 7424, Zápisník VIII, 1935-36, Praha 21994, fotoreprint, str. 264.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)