Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Emanuel Rádl (1932)

… Proto ze spisů filosofických z doby před Sokratem je cítit odvahu k myšlence, chuť jít věci na kloub, radost z polemiky.
Nebylo ještě literatury filosofické, ani knihoven, ani předchůdců. Knihovny byly nahrazovány cestováním. Filosofem byl muž, jenž mnoho viděl a ve světě slyšel názory cizích národů. Proto se zpravidla vyskytuje u nejstarších řeckých filosofů připomínka, že cestovali po celém tehdy známém světě. Byli to mužové vynikající, často zámožní. Zachovaly se po nich jen některá jména a jen několik výroků, z nichž je si těžko utvořit obraz, kam konec konců svými výroky mířili.
(0948/I, Dějiny filosofie I., Praha 1932, str. 71.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)