Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Oliver Hassencamp (1962)

… Tady si je každý jist oboustrannou diskrétností, protože nic nespojuje tolik jako společné špatné svědomí.
Že lidé tohoto druhu musí nenávidět muže z hnutí odporu, to se rozumí samo sebou. Většina ho odmítá. Ne proto, že by byli ještě dnes nacisté – v tomto směru se na nás dívá cizina špatně – ale proto, že může předložit bílý dotazník, zatímco čtyři pětiny národa prošly mlýnským kolem vyřčených ortelů. Vnější odpor uráží všechny, kdo se rádi nazývají vnitřními emigranty.
(3873, Právo na druhého, přel. Věra Poppová, Nakl. polit.literatury, Praha 1965, str. 276.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)