Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Anton Pavlovič Čechov (1889)

V pracovně sedí za stolem shrben nad knihou nebo nad preparátem můj prosektor Petr Ignaťjevič, člověk pracovitý, skromný, ale netalentovaný, asi pětatřicetiletý, už plešatý a břichatý. Pracuje od rána do noci, čte strašně mnoho a má skvělou paměť, takže po této stránce je to člověk k nezaplacení. Jinak však je to tažný kůň, nebo jak se také říká, učený omezenec. Charakteristickým znakem, jímž se takový tažný kůň odlišuje od člověka talentovaného, je jeho úzký obzor a jediný, ostře vymezený obor, za jehož hranicemi je naivní /329/ jako dítě. …
(in: Povídky III., 1887-1889, Praha 1954, str. 328-29.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)