Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Štěpán (1998)

metajazyk jazyk, který slouží k popisu a výkladu ↑syntaxe, popř. ↑sémantiky jiného jazyka (↑jazyk objektový). M. tedy musí obsahovat jazykové prostředky pro označení všech výrazů zkoumaného jazyka a dále pro různé syntaktické a sémantické charakteristiky daného jazyka (např. pravdivost, bezespornost atd.). M. proto musí být výrazově i expresivně bohatší než objektový jazyk. M. (i pro formalizované jazyky) zpravidla obsahuje alespoň fragment přirozeného jazyka. Viz též ↑supozice.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 266.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)