Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)

Ngaio Marsh (1938)

… třebaže Alleyn věděl, že skutečně truchlí, pocítil jakousi netrpělivost. Posmrtné formality mu byly protivné. Mrtvé tělo je jen a jen nesnesitelnou karikaturou někoho, koho člověk miloval. Je připomínkou nevýslovné potupy, a přesto lidé obklopují své mrtvé hloupými obřadnostmi a žádají vás, právě tak jako to učinila Mildred, speciálně přitlumeným hlasem, abyste se na ně šli podívat.
(5535, Vražda po plese, př. Hana Knížková, Praha 1985, str. 264.)