Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jaroslav Šimsa (1942)

Lukáš 13, 6-9:NECH JEJ (- ten neplodný fík -) JEŠTĚ TENTO ROK !
(8) Novoroční text, a proto do čela: výzva k pokání (Invocavit).
(9) Já: Nesl jsem ovoce? My: národ, my: církev – nesli jsme ovoce? Těžká otázka.
(10) Bůh má k ní právo. On pánem vinice; co do ní vložil! Zahrada Boží; a teď!
(11) Boží trest: „Vytněte jej! Proč kazí zem?“ Neplodný život urážka Božího majestátu.
(12) Vinař Kristus: „Ještě letos ponechat.“ Ještě jedna, ale poslední lhůta.
(13) Vydejte ovoce! Ovoce Ducha.
(14) Vážnost varování – vážnost naší odpovědi a – zpovědi. (Psáno leden 1942 – pak červen a rozsudky smrti, a …)
(7262, Úzkost a naděje, Praha 22003, str. 111.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)