Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ludvík Vaculík (2001)

… Takové dokumenty, a někdy jsou to literární práce, by měly někde být sebrány a zapsány. Historikové, literární i obyčejní, hledávají prameny, doklady a důkazy pro své pohledy a svá hodnocení poměrů a událostí. V první řadě jdou po novinách a časopisech, pak hledají memoáry a životopisy. V těch však jde vždycky o osoby známé či dokonce slavné, jež už samy straní něčemu. Ale co se zápisy, vzpomínkami a dopisy lidí obyčejných, neznámých, vzdálených literárním snahám, kteří mají jen intuitivní vůli svědčit, vypovědět. Ty by, podle mne, měly mít první platnost, protože se nesnaží jít od osobní zkušenosti k výkladům a tezím o něčem. …
(O sličném mládenci a hodné baronce, in: Literární noviny č.40, 3.10.2001, str. 15.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)