Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Xaver Šalda (1935)

Je to stará, mnohokrát osvědčená zkušenost, že sláva, která ti padne tak skoro darem do klína, nemívá trvání. Dvě tři generace musí potrvat odpor, aby se mohlo mluvit o díle, které jej překonalo, jako o pevnější hodnotě a skutečném kulturně-národním statku a kladu. Budoucnost vyplácívá uznání obyčejně jen těm knihám a těm dílům, kterým zůstali všecko dlužni jejich vrstevníci a jejich potomci; kdo vybral moc à conto za života, po smrti obyčejně odchází s prázdnou.
(Několik poznámek o Vítězslavu Hálkovi, in: 3162, Šaldův Zápisník, Praha 1934-35, s. 269.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)