Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Xaver Šalda (1935)

… Stín maloměšťáctví věsí se posud v představách západní Evropy na postavu Čechovu, její představy o nás bývají posud nejednou takto determinovány – a konec konců musíš si přiznat, že to není tak zcela bezpodstatné. Tedy: nesmíme Evropě nejprve vnucovat svůj bázlivý vkus piplavého domácího chovu. Řekl jsem již jinde, že podučitelství pokladám za dědičný hřích českého národa. S tím tedy do kanálu! A trochu víc kuráže k pravému rytířství a k pravému heroismu. Stát se tím, kým již vpravdě začínáme být a kým jsme vpravdě i v minulosti vždycky byli, alespoň ve svých nejlepších.
(Češství a Evropa, in: 3162, Šaldův Zápisník, Praha 1934-35, s. 231.)

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)