Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Subjekt (organismus) | Organismus a reaktibilita (vzrušivost)
F. W. J. Schelling
(1799)
Jako první vlastnost jsme do organismu vložili vzrušivost, aniž bychom tuto vlastnost zprvu mohli blíže vysvětlit. Jediné, co jsme mohli učinit, bylo, že jsme ji rozložili na dva protikladné činitele, organickou receptivitu a organickou činnost. Je nyní načase, abychom onu vlastnost převedli na skutečné přírodní příčiny, a jsme k tomu uschopněni tím, že jsme odvodili to, co patří k anorganické přírodě vůbec, kterou musí být organická příroda určena.
…
1. Podstata organismu spočívá ve vzrušivosti. To však znamená totéž co: organismus je svým vlastním objektem; (jenom potud, pokud je sám sobě zároveň subjektem a objektem, může organismus být tím nejpůvodnějším v přírodě, neboť přírodu jsme určili jako kauzalitu, která má sebe samu objektem – která se produkuje ze sebe samé).
Organismus konstituuje sebe sama. Ale konstituuje sama sebe (jako objekt) pouze náporem proti vnějšímu /194/ světu (který však tuto dvojitost udržuje a činí nemožným opětný pád do identity čili indiference). Kdyby vnější svět mohl určovat organismus bezprostředně jako subjekt, přestal by být vzrušitelný. Tedy pouze organismus jako objekt musí být určitelný vnějšími vlivy, organismu jakožto subjekt musí být těmto vlivům nedosažitelný.
(Náčrt soustavy přírodní filosofie, 1799, in: 6648, Výbor z díla – Rané spisy, Praha 1990, str. 193–94.)
vznik lístku: září 2002
Postmodernismus | Analýza | Kolář, Jiří
Arsén Pohribný
(1989)
Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)
vznik lístku: červen 2002