Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Carl Gustav Jung (1935)

Německý národ je charakteristický tím, že jeho citová funkce je méněcenná, tj. není diferencovaná. Když to Němci řeknete, je uražen. Já bych byl uražen také. Je velmi připoután k tomu, čemu říká Gemütlichkeit (bodrost, dobrosrdečnost). Místnost plná kouře, kde každý má rád každého – to je gemütlich a to se nesmí narušit. Musí to být absolutně jasné, jen na jednu notu, a nic víc. To je ta clarté germanique du sentiment (... germánská jasnot citu), a to je méněcenné. Na druhé straně je velkou urážkou říci Francouzovi něco paradoxního, protože to není jasné. Jeden anglický filosof řekl: „Vynikající duch není nikdy zcela jasný.“ Je to pravda a také vynikající cit není nikdy zcela jasný. Budete vychutnávat jen cit, který je otevřený a je lehce zpochybněn a myšlenka, která v sobě nemá jemný rozpor, není přesvědčivá.
(Analytická psychologie, Academia, Praha 21993, str. 58.)

Carl Gustav Jung (1935)

Vidíte, jak se může stát, že se obraz začne hýbat. A stejným způsobem, když se soustředíte na vnitřní obraz, začne se pohybovat, obraz se začne obohacovat o detaily, hýbe se a rozvíjí. Pokaždé mu přirozeně nedůvěřujete a jste toho mínění, že jste si to jen vymysleli, že je to jen váš vlastní výmysl. Musíte ale tyto pochybnosti překonat, protože to není pravda. S naší vědomou psýché dovedeme vyprodukovat skutečně jen velmi málo. Jsme ustavičně závislí na věcech, které doslova spadnou do našeho vědomí; proto jim v němčině říkáme Einfälle (nápady). Kdyby se například mému nevědomí zlíbilo nedávat mi myšlenka, nemohl bych pokračovat ve své přednášce, protože bych nebyl s to vymyslet další krok. Všichni máte tu zkušenost, kdy chcete říct jméno nebo slovo, které době znáte a jednoduše si ho nemůžeme vybavit; ale o něco později vám samo vytane v paměti. Jsme zcela závislí na dobrotivé spolupráci našeho nevědomí. Když nespolupracuje, jsme úplně ztraceni. Proto jsem přesvědčen, že pomocí vědomé vynalézavosti toho nemůžeme mnoho docílit; přeceňujeme sílu úmyslu a vůle. A tak když se soustředíme na vnitřní obraz a když jsme natolik opatrní, abychom nepřerušili tok událostí, vyprodukuje naše nevědomí sled obrazů, které tvoří úplný příběh.
(Analytická psychologie, Academia, Praha1993, str. 180.)

Carl Gustav Jung (1935)

Snažil jsem se popsat tuto funkci, jak nejlépe umím, ale možná to není moc dobré. Říkám, že intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí a na tom to nechám a řeknu: „Nevím, jak to funguje.“ Nevím, co se děje, když člověk ví něco, co by rozhodně vědět neměl. Nevím, jak na to přišel, ale přišel na to a může podle toho jednat. Například ... Někdy je to jako nějaké zjevení. Ve skutečnosti je intuice velmi přirozená funkce, naprosto normální věc a je také potřebná, protože se zabývá tím, co nemůžete vnímat nebo myslet nebo cítit, poněvadž to postrádá realitu. Jak vidíte, minulost již není reálná a budoucnost není tak reálná, jak si myslíme. Proto musíme být vděčni nebesům, že máme takovou funkci, která nám do jisté míry osvětluje ty věci, které jsou za rohem. ...
(Analytická psychologie, Academia, Praha 21993, str. 25.)