Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Charles Péguy (1873-1914)

Vězíme nekonečně pevněji v otroctví hotového než v otroctví zmatku. Snáze nás lapí otroctví hotového než otroctví zmatku. A má mnohem katastrofálnější důsledky. I ve zmatku zasáhne mnohdy šťastný /20/ osud nebo dokonce řád. Ale uprostřed únavy není ani milost, ani pramen. Ze všeho myslitelského zla je zvyk to nejhorší zlo. Kartezianismus plul proti proudu jediného zvyku, potlačil jediný zvyk: zvyk zmatku. Bergsonismus se pokusil postavit na odpor zvyku jako takovému, tedy veškerému organickému i duševnímu zvyku.
Víme, že bitvu lze vyhrát i ve zmatku a právě jeho pomocí: bezhlavě vpřed. Ale nikdy nikdo neviděl, že by únava a stáří omylem zplodily něco svěžího.
(Druhá odvaha, Výbor próz, Edice Expedice, sv. 78, samizdat, str. 16-18.)
(překládáno ex: Note sur M. Bergson et la philosophie bergsonienne; vyd. NRF, pp. 1341-44.)

Viktor Fischl (1993)

Která osobnost vás v období dospívání podstatně ovlivnila?
Člověk, který mě ovlivnil snad nejvíc ze všech, byl evangelík, český bratr Jaroslav Šimsa. Jako student jsem v Praze bydlel v YMCA a on byl generálním sekretářem akademické YMCA. Už v septimě jsem se poprvé zúčastnil letního tábora YMCA, kde jsem poznal řadu evangelických českobratrských osobností, které na mě měly hluboký vliv. To byli vážní věřící lidé – Emanuel Rádl a Josef Lukl Hromádka. Hromádka byl pro mě příliš ohebný, přizpůsobivý. Jak se později ukázalo, jeho přizpůsobivost šla až k poválečné spolupráci s komunisty. Kdežto Rádl byl člověk mého vkusu. Obdivoval jsem ho osobně a do dnešního dne všechno, co vím z filosofie, vím od Rádla z jeho přednášek, které jsem navštěvoval, přestože jsem studoval práva a později sociologii. Ale Rádl byl pro mě trochu příliš drsný, příliš tvrdý a přísný člověk. Nejlidštější ze všech byl právě Jaroslav Šimsa. To byl starší bratr, se kterým jsem mohl mluvit o všem. V té době jsem začal psát. První verše jsem publikoval, když mi bylo šestnáct sedmnáct; vyšly v literární revui Cesta (redigoval ji Miroslav Rutte). K vydání první knížky mi pomohl Šimsa. Znal se s tiskařem F.J. Müllerem, vydavatelem bibliofilií, a ten vydal v roce 1933 moji sbírku básní Jaro. V roce 1936 mi vyšly dvě další knížky: Kniha nocí a Hebrejské melodie. (Nepřestat se ptát. Rozhovor s Viktorem Fischlem, in: Liter.noviny č. 51-2, 23.12.1993, str. 10.)