Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Charles Péguy (1873-1914)

L´homme qui veut demeurer fidèle à la vérité doit se faire incessament infidèle à toutes les incessantes, successives, infatigables renaissantes erreurs.
(Pensées, p. 36, Gallimard, 1934.)
ex: internet

Charles Péguy (1873-1914)

Une grande philosophie n'est pas celle qui prononce des jugements définitifs, qui installe une vérité définitive. C'est celle qui introduit une inquiétude, qui ouvre un ébranlement.
(Pensées, p.53, Gallimard, 1934)
(ex: http://www.giles-jobin.org/citations/P)

Charles Péguy (1873-1914)

De tout ce qu'il peut y avoir de mauvais, l'habitude est ce qu'il y a de pire.
(Pensées, p.53, Gallimard, 1934)
(ex: http://www.giles-jobin.org/citations/P)

Ladislav Hejdánek (2014)

Každý subjekt (tj. každá pravá událost v rámci světa) má svou vnitřní a vnější stránku, které se navzájem neprostupují (navzájem se nepronikají), ale jsou odděleny hranicí, která je ovšem v jistých směrech či po jistých stránkách prostupná. Zároveň ovšem platí, že vnější stránka každého subjektu (každé události) nesmí být chápána jen jako zvnějšku legitimně (po právu) přístupná, nýbrž také jako přístupná nelegitimně, násilně. K vnějšku každého subjektu/události náleží tudíž také vše, k čemu se lze dostat, k čemu lze přistoupit také tak, že mu to uškodí, že ho to naruší a případně dokonce ohrozí jeho integritu. Nejzřejmější to je v případě vyšších živočichů, ale musíme pamatovat i na rostliny a malé živočichy, jednobuněčné; a my budeme trvat na tom, že to platí naprosto všeobecně i tam, kde to přímo sledovat nedovedeme nebo nemůžeme. (Jako mnohde jinde, i zde nelze kategoricky a předem vše určovat, ale je třeba každé takové určení chápat jako pokusné a vystavené možným revizím. Tak třeba operovat lze člověka i zvíře také z důvodů nápravy jeho předchozího poškození a ohrožení a tak, že jde vlastně o jeho záchranu. Vegetativní množení nějaké rostliny umožňuje zachovat její vlastnosti u všech přirozených i umělých odnoží. Genetickým zásahem můžeme dokonce „operovat“ jednotlivé buňky. Na úrovni předživých jsoucen-událostí budeme asi v budoucnu zjišťovat nejrozmanitější další formy „zásahů“ nebo prostě jen „působků“; atd.
(Písek, 140902-1.)

Charles Péguy (1873-1914)

Ale tento hanebný demokratický režim, říká historie, jediný, který v moderním světě zbude, nejméně lidový ze všech, jaké kdy svět viděl, a především nejméně republikánský, vládne dnes bezesporu dějinám a je jedním z mnoha důkazů mé nepatrnosti a nezajímavosti. Nevím, říká, zdali existuje nějaká filosofie, která by prošla a zahrnula v sobě všechna století, bezčasová (tohle, říká, nespadá do mé oblasti) jistá (časově) věčná filosofie, quaedam perennis philosophia, která by byla nevyhnutelně jistou společnou filosofií, quaedam communis philosophia, ale vím jistě, že ze dne na den se tvoří určité dějiny a (časově) věčná a společná quaedam perennis ac communis historia, totiž ta, která je naprosto nezajímavá. Ta, o které si všichni myslí totéž.
Neboť ona vyjadřuje mínění průměrnosti, a není na světě nic tak jistého a tak důkladného, říká, jako instinkt, kterým průměrní rozeznávají a vítají průměrnost, ať už v jiných průměrných /90/ lidech či průměrných událostech.
Být zařazen, být jako všichni i ostatní, nepřesahovat: /nelišit se, neupozorňovat na sebe/: nejdražší instinkt člověka a zvláště stařecké obezřelosti (demokratický instinkt, tak málo republikánský, dokonce tak odporující republikánství).
Shodneme-li se o nějaké události, říká, znamená to, že už ji nechápeme. ...
(Druhá odvaha, Výbor próz, Edice Expedice, sv. 78, samizdat, str. 89-90.) %
(překládáno ex: Clio, dialogue de l´histoire et de l´âme paienne, p. 283-4, 293-4.)