Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Homér ()

… . ό δ´ ήϊε νυκτι εοικώσ.
…; and his coming was like the night.
I, 47
(6268, The Iliad, Loeb, Cambridge (Mass.) + London 1978, p. 6 + 7.)
Těmito prosil slovy – i slyšel ho Apollón Foibos:
S olympských povstal výšin a kráčel, rozhněván v srdci,
lučiště na pleci maje a toulec zamčený kolkol.
Rázem řinkot šípů se rozzvučel, jak se dal v pochod,
s plecí rozhněvaného. – I kráčel podoben noci.
Konečně opodál lodí si usednuv, vystřelil šipku;
hrozný zazněl zvuk, jak lukem stříbrným střelil.
I, 44-49
(0629, Ílias, př. O.Vaňorný, J.Laichter, Praha 31942, str. 4.)

Ladislav Hejdánek ()

Asistent Petr Sláma napsal „všem“ (tj. synodní radě a učitelům fakulty) e-mail po schůzce se Synodní radou 18. ledna (na kterou jsem pro nemoc nemohl přijít) několik poznámek („pár slov“) a navrhl e-mailovou „zasedačku“, kde by každý účastník napsal „svůj názor k nadhozenému tématu“. To není špatný nápad, ovšem až na to, že těch témat tam předložil hned několik, takže by vlastně bylo zapotřebí také několika oddělených „zasedaček“. Vzhledem k tomu, že jsem na schůzce se SR nebyl, budu reagovat jen na Slámovy formulace. – Sláma píše o „reflexi zbožnosti“ (o které prohlašuje, že chybí) „jakožto legitimním a žádoucím výrazivu víry“. Zároveň v širším záběru mluví o tom, že „bychom měli reflektovat hlubokou krizi současného protestantnismu“, kterou sám situuje „v první řadě do změněného hermeneutického východiska současné teologie“. Sláma by měl objasnit, jak si takovou reflexi představuje, když sám zdroj krize vidí v nesprávném hermeneutickém východisku současné teologie, tedy vposledu v současné teologii. Chce se snad vrátit k teologii nikoli současné, nýbrž „staré“ (ať už kterékoli), nebo spíše k nějaké ne-teologii (a pak: jaké?), anebo volá po jiné, nové teologii? Jak tedy má vlastně ona reflexe vypadat? Jaká má být její metoda, jaký její postup, jaká její celková výbava? (Písek, 000202-2.)

Elias Canetti (1967)

Nedokázal bych už vyjmenovat všechny své mrtvé. Kdybych se o to pokusil, polovinu z nich bych zapomněl. Je jich tolik, jsou všude, rioztrousil jsem mrtvé po celém světě. Proto je celý svět mou vlastí. Není snad země, kterou bych ještě musel získávat, obstarali t za mne mrtví.
(Tajné srdce hodin, Odeon, Praha 1989, str. 46.)

Elias Canetti (1967)

Freudův pud smrti je potomek starých a ponurých filosofických učení, ale ještě nebezpečnější než ona, protože se odívá do biologických termínů, před kterými má moderní doba úctu. Tato psychologie, která není filosofií, žije z jejího nejhoršího dědictví.
(Tajné srdce hodin, Odeon, Praha 1989, str. 44.)

Elias Canetti (1967)

Každá zbabělost, každá zdrženlivost je pro spisovatele hříchem. Jeho smělost tkví v tom, že říká věci. Musí je říkat, přestože za ně nese odpovědnost.
(Tajné srdce hodin, Odeon, Praha 1989, str. 44.)