LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile
Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Ptejte se, k jakému boji sociálnímu, politickému, mravnímu, náboženskému je výzvou spis filosofický – a dostanete odpověď o jeho významu.
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 7.)
date of origin: duben 2004
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Filosofie neplatí jen abstraktní hodnotou svých pouček, nýbrž i temperamentem a životní praxí svých přívrženců.
(0244, Romantická věda, Jan Laichter, Praha 1918, str. 253.)
date of origin: duben 2004
Filosofie
Emanuel Rádl
(1933)
Filosof je nejšťastnější, je-li odloučen od vlády veřejného mínění, je-li ve své tiché pracovně; věří, že tam jemu (a nikomu jinému) zjevuje se absolutní pravda; on sám mluví s Bohem, on sám stojí tváří v tvář absolutnu; on pochopil, on je prorokem nové pravdy, kterou nikdo nechce uznat. Není, nechce být mluvčím veřejného mínění; protestuje proti němu ve jménu své pravdy.
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 3.)
date of origin: duben 2004
Hodnoty
Emanuel Rádl
(1933)
Výklady Rickertovy ukazují, že hodnotami rozumí konec konců také jen objektivní skutečnosti, které se od přírodních liší jen tím, že to jsou názory lidské. ...
Jak by však bylo možno jednat neutrálně o hodnotách? Kdo nevěří, pro toho neplatí hodnoty; každá hodnota je moje hodnota a platí jen potud, pokud za ni sám ručím; podstatou kultury jest, že není neutrální.
(0948-II, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 569.)
date of origin: únor 2007
Péče o duši
Ladislav Hejdánek
(2009)
Patočka použil svého pojmenování pro hlubší životní zaměření, totiž názvu „péče o duši“, zjevně z Platona, který to vyjadřoval doslovně jako „EPIMELEIA TÉS PSYCHÉS“. Ve starém Římě převzal (a poněkud obměnil) tuto myšlenku Cicero, když napsal ve svých Tuskulských hovorech (Cicero, Disp. Tusculanae II. 5. 13) toto: „Cultura autem animi philosophia est.“ Stalo se zvykem i v případě Ciceronově překládat slovo „animus“ jako „duše“, ačkoliv pro duši měli Římané slovo „anima“; překládat „animus“ jako „duch“ bylo poněkud problematické vzhledem k jinému latinskému slovu, totiž „spiritus“. Přesto mám za to, že právě v Ciceronovi jde spíš o ducha než o duši.
(Písek, 090117-2.)
date of origin: leden 2009