Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Emanuel Rádl (2012)

Vzpomínal jsem a upřímně se přiznám, já sám nemám ani kouska toho ducha protestování v sobě.
(str. 246)
A když tu tak vzpomínám na o české pohoršování nad jesuity a nad Římem, napadá mě, nemá-li podobný psychologický původ jako pohoršování nad Němci; není-li to jen filosofie českých lidí devatenáctého století, nesamostatných, maloměšťáckých, bez vlastní víry, kteří jakoby jen parasitují na duchovním životě tím, že odsuzují druhé a protestují proti nepřátelům. Není tato nenávist jen projevem toho, co Adler jmenuje „Minderwertigkeitskomplex“? Budiž jakkoli, mně schází smysl pro toto neustálé podezřívání a odsuzování. ...
(str. 247)
(Výlet do Itálie, in: KR 8, 1935, str. 246 a 247.)

Jan Patočka (1968)

V základě však šlo přece jen o to, zajistit nám smysl zkušenosti a naši svobodu k tomu, co je pravdivé, umožnit nám nahlédnout, co jest. Absolutní pojetí výkonu tento cíl přestřelilo. Je otázka, zda toto zajištění pravdivosti, zda tento výkon smyslu jako něčeho, co je nahlédnutelné a závazné, co však není jednoduše jako v přírodním procesu kauzálně produkováno, je možný výhradně za předpokladu absolutního, sebe sama reflexívně uchopujícího sebe/3.1.6/vědomím, je produkuje svět jako svůj jednotně vyvržený smysl. „Vykonávat smysl“, tj. rozumět zásadně fenoménům jsoucna, lidem a animaliím, užitkovým a kulturním věcem i přírodním předmětům a znamením v jejich výstavbě a v možnosti zakoušet je, je přece možné i tehdy, jestliže je uvedeme do vztahu nikoli k subjektu absolutnímu, nýbrž právě k takovému, který si rozumí ve své konečnosti. Získat toto zásadní sebeporozumění je tedy úkol, jenž předchází čistému zkoumání vědomí.
(Fenomenologie a metafyzika pohybu, přel. I.Chvatík, in: Přirozený svět a pohyb lidské existence, samizdat, Praha 1980, str. 3.1.5-6.)