Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Dictamnus albus L. - třemdava
Vlastimil Vaněk
(1982)
(syn. D. fraxinella PERS.)
Rutaceae – routovité
60-100 cm, VI.-VII.
V přírodě roste od střední Evropy přes celou Asii až po severní Čínu a Koreu. U nás se vyskytuje v teplých stepních oblastech jižní Moravy na vápencovém podkladě.
Tvoří vzpřímené keříky pevných většinou nevětvených lodyh, které jsou olistěné tuhými lichozpeřenými listy. Lodyhy jsou zakončeny vzdušnými hrozny květů, které jsou pětičetné a jejichž plátky jsou u růžových kultivarů červeně žilkované. Význačné jsou též dlouhé tyčinky, vyčnívající daleko z květu. Celá rostlina silně aromaticky voní, zvláště za teplých dnů.
Daří se nejlépe v živné propustné vápenité půdě. Stanoviště má být slunné a teplé. Rostliny snášejí značné sucho. Starší rostliny špatně snášejí přesazování.
Třemdavy jsou pěkné jako menší solitéry. Dále jsou velmi vhodnou součástí přírodních, zvláště stepních partií, společně s travinami, eremurusy, levandulemi, šalvěji apod. Mají dlouhou životnost. Vysazují se na vzdálenost 60 cm.
Množí se semenem, které se vysévá nejlépe hned po dozrání. Mladé rostliny se dopěstují v květináčích. Semenáče mají poměrně dlouhý vývoj a kvetou většinou až po třech až čtyřech letech. V příznivých podmínkách se samovolně rozsemeňují. Chceme-li sklidit semeno, musíme semeníky hlídat, protože ihned po dozrání rychle pukají a semeno vymršťují.
Kultivar ´Albiflorus´ má květy čistě bílé, bez žilkování.
(….,Trvalky. Stát. zem. nakl., Praha 1982, str. 142; barev. foto na str. 143.)
vznik lístku: červenec 2001
Filosofování - cesta
Emmanuel Lévinas
(1983)
Le sens du cheminement philosophique varie pour celui qui le parcourt selon le moment ou le lieu où il essaie d’en rendre compte. C’est du dehors seulement que l’on peut embrasser et juger un tel devenir. Au chercheur lui-même ne reste que la ressource de décrire les thèmes qui le préoccupent à l’arrêt même où il essaie de faire le point.
(La conscience non intentionnelle, přednáška v Bernu 1983,
in: François Poirié, Emmanuel Lévinas, Lyon 1987, p. 151.)
vznik lístku: červen 2005