Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Nam que tandem est iniquitas, cum omni uite insti tuto suos lusus concedamus, studiis nullum omnino lusum permittere, maxime si nuge seria ducant, atque ita tractentur ludicra ut ex his aliquanto plus frugis referat lector non omnino naris obese, quam ex quorundam tetricis ac splendidis argumentis? …
(Moriae encomium, staženo www. )

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Vt enim nihil nugacius quam seria nugatorie tractare, ita nihil festiuius quam ita tractare nugas ut nihil minus quam nugatus fuisse uidearis. De me quidem aliorum erit iudicium; tamet si, nisi plane me fallit philautia, Stulticiam laudauimus, sed non omnino stulte.
(Moriae encomium, staženo www. )

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Dopřejeme-li totiž každému stavu nějakou zábavu, jak by bylo nespravedlivé, odpírat i tu nejmenší zábavu mužům vědy, zvláště když jejich žerty v nás vyvolávají vážné myšlenky a to směšné v nich jest podáno tak, že čtenář (není-li ovšem na hlavu padlý) si z nich leckdy odnáší víc užitku než z nějakého honosného díla vážného obsahu. …
(2790, Chvála bláznivosti, př. Rud. Mertlík, Praha 1966, str. 8.)

Ngaio Marsh (1938)

… Pane Alleyne, choval jsem k lordu Robertovi nejhlubší úctu. Úcty k němu nemohl mít člověk nikdy dost. Budil dojem komické postavy, aristokratického podivína s neobyčejným půvabem. Ale byl mnohem víc. Fantasticky mu to myslelo. V hovoru pochopil vše, co zůstalo nevyřčeno, jeho intelekt byl subtilní /137/ a přitom pevný. Jsem muž z lidu. Obdivuji všechny své duchaplné přátele a rozumím jim – Cristo mio, abych nerozuměl! – mým duchaplným pacientům. Ale v hloubi duše jsem v jejich společnosti nesvůj. S lordem Robertem tomu bylo jinak. Odhalil jsem před ním své nitro a později jsem se nestyděl, že jsem to udělal.“
„Složil jste mu tímto doznáním velkou poklonu,“ řekl Alleyn.
(5535, Vražda po plese, in: 5535, Třikrát superintendent Alleyn, Praha 1985, str. 136-37.)

Erasmus Rotterdamský (1508)

… Jako totiž nic není tak hloupé, jako tropit si žerty z věcí vážných, tak naopak nic /9/ není tak půvabné, jako podat žert tak, aby vůbec nevznikl dojem, že žertuješ. Soudit mé dílo bude ovšem věcí jiných lidí; neklame-li mne však vlastní ješitnost, zdá se mi, že jsem si nepočínal nijak bláznovsky, třebaže jsem chválil Bláznivost.
(2790, Chvála bláznivosti, př. Rud. Mertlík, Praha 1966, str. 8 – 9.)