Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Pierre Teilhard de Chardin (1950)

Na dosud trvajícím, konstruktivním a plodném sporu neodarwinistů s neolamarckovci v oblasti biologie stojí za povšimnutí, že dnes obě školy spontánně a ve vzájemné shodě postulují existenci nějaké energie nebo dynamismu, bez něhož by evoluční mechanismy, tak jak si je představují, zůstaly osudově nehybné – jako motor, kterému jsme zapomněli dodat benzín. – A není tomu vskutku tak, že ať už k přeměně druhů dochází zvnějšku (přirozeným výběrem) nebo zevnitř (invencí), v obojím případě si nut/121/ně představujeme, že v srdci oživené bytosti existuje určitá polarizace či preference ve prospěch „přežití“, ne-li dokonce „superžití“? Na zcela lhostejnou či netečnou živou hmotu by žádný podnět prostředí ani žádná hra velkých čísel nemohly mít sebemenší vliv. Podobně jako rozpínání vesmíru (připustíme-i je …) předpokládá, jako důsledek výbuchu „prvotního atomu“, určitou odstředivou reakci hmotných částic, rozvoj biosféry (a němž zato nepochybujeme) vyžaduje existenci určitého prvořadého a v průběhu věků stále víc se prosazujícího evolučního tlaku.
Bylo by naivní snažit se dát tomuto „evolučnímu tlaku“, který je základním zdrojem veškerého vitálního pohybu, nějakou definitivní podobu, platnou pro všechny roviny biogeneze. Nepochybné však je, že od bodu myšlení, tj. v rovině člověka, dochází k jeho „psychizaci“. Nabývá jasné a důvěrně známé formy: nazýváme ho prostě chuť žít.
Chuť žít …
V posledních dvanácti letech cítím potřebu v každé své přednášce, v každém článku, kdy hovořím o člověku, zdůrazňovat životně důležitou (byť stále ještě skoro zcela opomíjenou) roli této základní energie čím dále naléhavěji. Bez ní by ani …
(Fenomén křesťanství, in: 5806, Jak věřím, Praha 1997, str. 120-21.)

Frank Wilczek (19nn)

If you don't make mistakes, you're not working on hard enough problems. And that's a big mistake.
(Frank Wilczek, citáty – www, notes)
--- --- --- --- --- --- ---
[Pokud neděláte chyby, nepracujete na opravdu velkých problémech. A právě to je velká chyba.
Překl. Ladislav Hejdánek, 2012.]

Frank Wilczek (2012)

[Český rozhlas, 19.4.2012.]
„Hmota není tím, čím se zdá být. Její nejzřejmější vlastnosti – nazývané porůznu: odpor vůči pohybu, setrvačnost, hmotnost – lze hlouběji porozumět ve zcela různých termínech. Hmotnost obyčejné hmoty je projevem energie základnějších stavebních kamenů, které samy však už hmotnost mít nemusejí. Ale ani prostor není tím, čím se nám jeví. To, co se našim očím jeví jako prázdný prostor, chápe naše vědomí jako komplexní prostředí, plné spontánní aktivity.“
Těmito slovy otevírá svou knihu Lehkost bytí aneb Bytí jako světlo jeden z nejvýznamnějších teoretických fyziků současnosti, nositel Nobelovy ceny Frank Wilczek. ...
(www.)