Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Vladaření
František Xaver Šalda
(1919)
O vladaření. – Jsou ctnosti, jež může konati i otrok, a koná-li je, získává svobody duše; kdežto pán, aby si ji jen zachoval, musí konati ctností desetkrát tolik, – aby jen vyrovnal nevýhodu, která jest pro jeho vnitřní život v tom, že jest vydán vnějškovým svodům zvůle.
Hluboká, nejhlubší myšlenka duše ruského lidu, která se vyjádřila ve vnějšek jako trpnost, jest strach z panování. Ruský lid otročil dobrovolně, nechtěl si vládnouti, poněvadž ve vladaření, v každém vladaření viděl největší nebezpečí pro duši: nejsnadnější možnost hříchu. Z tohoto poměru ruského lidu k vládě a vladaření hovoří mně podivuhodně hluboký pud mravní. Vpravdě: vládnouti jest cosi nejnebezpečnějšího, umění nejtěžší a nejvzácnější na světě. Ruský lid ve své moudrosti rád svaloval toto břemeno na cizí pošetilá bedra. Poslušenstvím cizího panství vykupoval si – svobodu duše.
A z této svobody zcela vnitřní, z této svobody duše, jíž si získával ve staleté porobě, vyrostla pak ta jedinečná poesie a beletrie ruská, Tolského i Dostojevského, Puškina i Lermontova, Tjutčeva i Někrasova – zároveň cudná i vášnivá, silná i něžná, opojná i kritická: i hlubina věčnosti i kouzlo prchající chvíle.
(Vruby a vroubky na poutnické holi F.X. Šaldy, in: 2125, Soubor díla FXŠ sv. 20, Kritické projevy sv. 11, Praha 1959, str. 122.)
vznik lístku: říjen 2008
Kritika a autokritika
František Xaver Šalda
(1927)
... V devadesátých letech, kdy také něco odumírá a něco nového se rodí, vede kritika. Ale v dobách klidných musí se pravidelně spokojiti kritika místem podružnějším, čímž nepravím málo důležitým. Celkem lze říci, že kritika roste a uplatňuje se tím více, čím méně mají autoři autokritiky. Ale dnes tuším jí autorům nechybí. Naši autoři teoretizují dnes sami až bůh brání, analyzují se po případě i sami, dělají kritikům nekalou soutěž. Jen pošetilec mohl by se ostatně nad tím pohoršovati; tvorba nevylučuje nikterak hodně uvědomění, naopak. Myslím, že velcí autoři byli vždy i velcí chytráci a pracovali velmi poučeně a metodicky. Autorů, kteří by rodili své knihy jako kravička telátka v nevinnosti a nevědomosti, nebylo asi nikdy. ...
(Duch české literatury etc., in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 243.)
vznik lístku: listopad 2008
Budoucnost a tvorba
František Xaver Šalda
(1919)
Naše budoucnost závisí na naší síle tvořivé. Síla tvořivá jest však tolik jako síla vladařská. Tvořivostí vládne člověk sobě a zároveň jiným. Není vlády bez sebevlády a není sebevlády bez tvorby; ona jediná váže a poutá síly tím, že je rozvíjí v nejvyšší nosnost. Pannwitz uvědomuje si velmi jasně nejobtížnější český problém, problém všech problémů: jest otázka, dovedou-li /131/ Češi nyní vládnout sami sobě. To jest naše pravá hamletovská otázka. Na ní závisí všecko. Bez této síly jsme ztraceni; dnes osvobozeni, budeme zítra v područí znovu; uvolnění na minutu vnějškově, nepřestáváme býti ani na chvíli otroky vnitřně.
Jsou znamení, která děsí i klidného pozorovatele. Na příklad ... Úzkostlivý strach, aby nedostal se v Čechách ke slovu špatný typ Čecha, Čecha politického hastroše a tatrmana, který žije již jen divadelním povrchem a hraje sama sebe pro galerii nebo parter, a aby zase jednou kulturní naděje nebyla bědně zklamána, svírá ti nitro.
(Vruby a vroubky na poutnické holi F.X. Šaldy, in: 2125, Soubor díla FXŠ sv. 20, Kritické projevy sv. 11, Praha 1959, str. 130-31.)
vznik lístku: říjen 2008
Čin
František Xaver Šalda
(1925)
... A předtím otázka zásadní: Jest možno pojímati čin lidský pouze jako výraz určitého uvědomění? Není v každém činu jistý prvek, který, poněvadž nemám po ruce jiného výrazu, nazvu iracio/63/nálným, to, co nelze vyložiti jako projev rozumového záměru a uvědomění? Není čin, i nejlépe zvážený a promyšlený, jen nápověď, kterou dopovídají jiní? Cosi jako první člen souvětí?
My víme, že básník nebo umělec nebývá nejlepší vykladatel svého díla; jsou případy, kdy se mýlí; vkládá do něho, čeho v něm není, a nevidí v něm toho, co v něm vidí vrstevníci nebo potomci, jeho kritikové a čtenáři. Nemusí vždycky rozuměti svému dílu básník, byť na něm pracoval sebeuvědoměleji, byť jím sledoval záměry sebeurčitější a jasnější. Není každé dílo, každý čin lidský něco, co přesáhá svého tvůrce? ...
(Na okraj Světové revoluce, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 62-63.)
vznik lístku: listopad 2008
Radost životní | Sebevražednost
František Xaver Šalda
(1925)
I Darwin, i Shaw proklínají tedy moderní vědu – ale ne po pojetí německém, nýbrž po pojetí anglickém: vědu praktickou, induktivnou, empirickou, užitou na potřeby životní ... Ona a jen ona zabíjí jim životní radost a otravuje tělo i ducha ... Myslím, že příčina sebevražednosti moderní jest prostě v tom, že je zabita v moderním životě radost. Odkud zmizela radost, tam vtrhuje dříve nebo později, ale jistě, zoufalství. ...
(Na okraj Světové revoluce, in: Soubor díla FXŠ sv. 22, Kritické projevy sv. 13, Praha 1963, str. 67.)
vznik lístku: listopad 2008