Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Adolf Kaegi (151931)

das Kennzeichen, Zeichen, u. zwar • 1) das Kennzeichen, Merkmal, Grenzzeichen, • 2) das von einer Gottheit gesendete Vorzeichen, Wetterzeichen, beim Opfer Wunderzeichen, überh. Vorbedeutung, • 3) das hinterlassene Zeichen, die Spur, • 4) das Zeichen, Signal, • 5) das Abzeichen, die Wahrzeichen, Insignien, BVerzierungen der Schiffe, das Feldzeichen, Panier od. Fahne, • 6) das Siegel, • 7) das Grabmal, Grab, • 8) symbolisches Zeichen, Bilder, • 9) Beweis (bes. σημεο), • 10) mathem. t. t. Punkt
σημαίνω • 1) ein Zeichen geben, … • 2) etwas Geschehenes oder Vorhandenes bezeichnen, …
(2634, Benselers Griechisch-deutsches Wörterbuch, bearb. Adolf Kaegi, Nachdr., Leipzig 151962, S. 709-10.)

František Palacký ()

Svoboda jest ovšem ten největší dar boží, kterého člověk si přáti může, ona jest podmínkou nejen blahobytu, ale i samé ctnosti a důstojnosti lidské; neboť smýšlí-li a jedná-li kdo dobře ne ze svobodné vůle, ale z donucení, pak nesmýšlí ani nejedná dobře. Avšak i svoboda sama, vedouc častěji k různění nežli ke spojování, žádá jistou míru pro sebe, nemá-li ploditi nejednotu a nesvornost, kterážto ne bez příčiny sluje hříšným jejím dítětem.
Slované všichni bývali od jakživa svobody více milovni, nežli jiní národové; ba toužili po ní a hověli si v ní až přes míru, podrobujíce se autoritě i sebe potřebnější vždy jen neradi a jako by z donucení. Sám kořen slova našeho „svoboda“ svědčí, že ji předkové naši pokládali hlavně v tom, aby každý byl především sám „svůj“, sám o sobě a pro sebe. Ale může-li člověk vůbec býti cele sám o sobě? může-li obejíti se na dlouho bez jiných lidí? Ovšem, kdyby jako jiná zvířata rodil se a uměl hned po narození pomáhati sobě a starati se o sebe sám, tak aby od jiných chován a vychováván býti nemusel: mohl by také oblíbiti sobě a vésti život pouze zvířecí. Ale pak by nebylo u něho ani řeči o vzdělanosti a pokroku, aniž o působení chvalném neb slavném jakémkoli. Jen ze spolupůsobení a ze vzájemné pomoci rodí se každá nauka, každý zdar obecný, každý pokrok humanity. A může-li kde jaký spolek utvořiti a udržeti se bez řízení a návodu jedněch ke druhým, či bez podřízení se jedněch pod druhé, t.j. bez autority? Sám rozum a samo svědomí učí nás všímati sobě a následovati jak příkladu, tak i návodu těch, kteří ve věcech obecných nabyli širší zkušenosti a rozhledu prostrannějšího.
(O roztržce v národu českém [1875], in: Spisy drobné I., Praha 1898, s. 243.)