Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Franz Kafka (1910-23)

„Ne že by se nám nedostávalo víry. Ale již v prosté skutečnosti života se nelze dobrat celé hodnoty víry.“
„V tom že je nějaká hodnota víry? Nelze přece nežíti.“
„Právě v onom „nelze přece“ tkví šílená síla víry; tímto záporem nabývá podoby.“
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 22.)

Ladislav Hejdánek (2014)

Rádl napsal na začátku druhé kapitoly své poslední knížky, že opouští metodu vysvětlování růže z buněk, obratlovce z červů, člověka z opice a Boha z instinktů lidských, a že chce rozumět živým bytostem, a proto vykládá žábu podle vzoru dokonalého obratlovce, opici podle člověka a lidi podle obrazu božího. Možná, že se tyto dva přístupy tak naprosto nevylučují, nýbrž naopak doplňují nebo mohou doplňovat; já se tak aspoň domnívám. Vynález myšlenky „vývoje“ hodně změnil v našem přístupu ke skutečnosti, vůbec ke světu, a „vývoj“ v biologickém smyslu v podstatě pracuje s myšlenkou, že od nižších tvorů vedla cesta k tvorům vyšším, nebo snad léúpe a méně hodnotícím způsobem řečeno, od jednodušších tvorů vedla cesta k tvorům složitějším, komplikovanějším (Teilhard říká „centrokomplexnějším“). A to zajisté znamená, že ve všem vyšším můžeme vždycky najít nějaké pozůstatky, relikty, ale také, ba zejména prvky, stavební materiál toho „nižšího“, avšak jako nezbytného předpokladu a podmínky pro tvorbu, výstavbu, „organizaci“ toho vyššího či složitějšího. Že je hrubě mylné tyto předpoklady a podmínky chápat jako „příčiny“, by mělo být zbytečno podtrhovat: to vyšší jistě není v nižším obsaženo, ale bez toho nižšího by se nemohlo ani zrodit, ani přežít. Uznat to snad musí každý; nevím, proč by to mělo být znehodnocováno jako „zaprodanost myšlení nové doby“.
(Písek, 141004-3.)

Franz Kafka (1910-23)

Psát deník je výhodné i proto, že si člověk s uklidňující jasností uvědomí změny, jinmž neustále podléhá, na něž ovšem vcelku věří, které tuší a přiznává, které však podvědomě popře vždycky, když má z takového přiznání načerpat naději nebo klid. V deníku najde důkazy toho, že i v situacích, které se dnes zdají nesnesitelné, žil, pozoroval a zapisoval postřehy, že tedy tahle pravice se pohybovala jako dnes, kdy jsme sice moudřejší o možnost přehlédnout tehdejší situaci, ale proto tím spíše si musíme přiznat, jak neohroženě jsme tenkrát bojovali, což se nám dařilo přes všechnu tehdejší neznalost.
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 24.)

Franz Kafka (1910-23)

Dokončit sebemenší stať není ani tak těžké proto, že náš cit pro ukončení určitého úseku si žádá ohně, který nelze jen tak vykřesat z toho, co jsme dosud skutečně napsali, nýbrž spíš proto, že i nejmenší stať vyžaduje od autora spokojenost se sebou samým a sebezapomnění, z něhož se bez silného rozhodnutí a vnějšího impulsu nevychází tak snadno na čerstvé povětří všedního dne, a tak člověk spíš od všeho neklidně uteče a nenápadně se odpoutá dřív, než se stať hladce uzavře, takže závěr se pak musí dokončovat zvenčí holýma rukama, které musí nejen pracovat, ale také se něčeho přidržovat.
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 24.)

Franz Kafka (1910-23)

Jenom nepřeceňovat to, co jsem napsal, tím se mi stane nedostižným to, co mám ještě napsat.
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 26.)